1Ch 17 | CzeCSP | STEP | I stalo se, když David sídlil ve svém domě, že řekl David proroku Nátanovi: Hle, já sídlím v cedrovém domě a truhla Hospodinovy smlouvy je pod stanovou plachtou.

‏ 1 Chronicles 17

Dům Hospodinův a dům Davidův

1 I ^{▼▼//2S 7,1—17} stalo se, když David sídlil ve svém domě, že řekl David proroku Nátanovi: Hle, já sídlím v cedrovém domě a truhla Hospodinovy smlouvy je pod stanovou plachtou. 2 Nátan Davidovi ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}odpověděl: Učiň vše, co máš na ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}srdci, protože Bůh je s tebou.

3 V oné noci se stalo však Boží slovo k Nátanovi: 4 Jdi a ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}řekni mému otroku ^{▼▼21,8; 2S 3,18} Davidovi: Toto praví Hospodin: Ty mi nestav ^{▼▼22,8; 28,3} dům, abych v něm sídlil. 5 Vždyť jsem nesídlil v domě od toho dne, kdy jsem Izrael ^{▼▼Pozn. 88 v tabulce na str. 1499}vyvedl, až do tohoto dne, ale přecházel ^{▼▼(doplněno dle 2S 7,6)} jsem ze stanu do stanu a z příbytku do příbytku. 6 Ať jsem ^{▼▼Pozn. 65 v tabulce na str. 1499}přecházel ⌈s celým Izraelem⌉ ^{▼▼n.: po celém Izraeli} kudykoli, řekl jsem snad některému ze ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}soudců Izraele, jež jsem ustanovil, aby pásli můj lid: ^{▼▼Pozn. 74 v tabulce na str. 1499}Proč mi nepostavíte cedrový dům? 7 Nuže, toto ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}pověz mému otroku Davidovi: Toto praví Hospodin zástupů: Vzal tě z ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}pastvin, od chovu ovcí, abys byl vévodou nad mým lidem Izraelem. 8 Byl jsem s tebou, kamkoli jsi šel, a vyhladil jsem ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před tebou všechny tvé nepřátele. Učiním tvé ^{▼▼h.: ti} jméno, jako je jméno velikánů na zemi. 9 Nachystám pro svůj lid Izrael území, ^{▼▼h.: místo} zasadím ho, bude bydlet na svém místě a nebude se již třást. Bídáci ^{▼▼2S 3,34; Ž 89,23} ho již nebudou odírat ^{▼▼h.: opotřebovávat} jako dříve, 10 ode dnů, kdy jsem ustanovil ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}soudce nad svým lidem Izraelem; pokořím všechny tvé nepřátele. Oznamuji ti, že dům ^{▼▼[zde ve smyslu „rod / dynastie“ — použito jako slovní hříčka k Davidově touze postavit Hospodinu dům]} ti postaví Hospodin. 11 I stane se, až se naplní tvé dny, abys šel ke svým otcům, dám povstat tvému potomku po tobě, který bude ze tvých synů, a upevním jeho království. 12 On mi postaví dům a já upevním ^▼▼22,10 jeho trůn navěky. 13 Já budu jeho otcem a on bude mým synem. Své milosrdenství od něj neodejmu, tak jak jsem odňal od toho, který byl ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před tebou. 14 Ustanovím ho ve svém domě a ve svém království navěky a jeho trůn bude pevně stát navěky. 15 Všechna tato slova a celé toto vidění pověděl Nátan Davidovi.

Davidova modlitba

Nato ^{▼▼//2S 7,18—29} král David vešel, posadil se ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, Hospodine Bože, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem? 17 I toto bylo málo ve tvých očích, Bože, a promluvil jsi o domě svého otroka do vzdálené budoucnosti. ⌈Ukázal jsi mi, co touží člověk poznat,⌉ ^{▼▼n.: viděl jsi mě jako člověka, který stoupá vzhůru; (text je zde i ve 2S nejasný); $} Hospodine Bože. 18 Co ti může David ještě dále říct ^{▼▼(přidáno dle 2S 7,20)} o slávě tvého otroka? Ty svého otroka znáš. 19 Hospodine, kvůli svému otroku a podle svého srdce jsi učinil všechny tyto velké věci a dal jsi mu poznat všechny tyto velké skutečnosti. 20 Hospodine, není nikdo jako ty, není Bůh kromě ^{▼▼Iz 45,5; Oz 13,4} tebe -- tak, jak jsme na vlastní uši slyšeli. 21 A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, kterého šel Bůh vykoupit sobě za lid, a učinil si jméno velkými a hrůzu vzbuzujícími činy, když jsi vyhnal národy ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před svým lidem, který sis vykoupil z Egypta. 22 ^{▼▼Pozn. 79 v tabulce na str. 1499}Učinil sis svůj lid Izrael navěky svým lidem a ty, Hospodine, ses stal jejich Bohem. 23 A nyní, Hospodine, slovo, které jsi promluvil o svém otroku a o jeho domu, ať se ukáže jako spolehlivé navěky. Učiň, jak jsi prohlásil. 24 A jako spolehlivé a velké ať se ukáže tvé jméno navěky, když budou říkat: Hospodin zástupů, Bůh Izraele, je Bohem Izraele. A dům tvého otroka Davida bude pevně stát ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před tebou. 25 Vždyť ty, můj Bože, jsi odhalil uchu svého otroka, že mu postavíš dům. Proto našel tvůj otrok odvahu ^{▼▼(přidáno dle 2S 7,27)} modlit se ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před tebou. ^{▼▼Neh 1,6} 26 Nyní, Hospodine, ty jsi Bůh a promluvil jsi o svém otroku tyto dobré věci. 27 Nyní jsi ráčil požehnat domu svého otroka, aby byl navěky ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před tebou. Když ty jsi Hospodine požehnal, bude požehnán navěky. ^{▼▼Ž 21,7}