‏ 1 Corinthians 2

1Také já, bratři, když jsem přišel k vám,
Sk 18,1—4
nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství
v. 7; 4,1; 13,2; 14,2; 15,51; Mt 13,11!; Ř 11,25; Zj 10,7; var.: svědectví
vznešenými slovy nebo moudrostí.
2Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného.
1,23; Ga 6,14
3A byl jsem u vás ve slabosti,
4,10; 2K 11,30
v bázni a v mnohém chvění.
4slovo a má zvěst
1,21; 15,14; Mt 12,41p; Ř 16,25; 2Tm 4,17; Tt 1,3
nespočívaly v přesvědčivých slovech [lidské] moudrosti, ale v ukázání
n.: dokázání
Ducha
Ř 15,19
a moci,
4,20
5aby vaše víra
15,14; Ř 1,8; 2K 1,24; 10,15; Ef 1,5!
nebyla ⌈založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci⌉.
ř.: v moudrosti lidí, ale v moci Boží

6

Ne moudrost světa, ale moudrost Ducha

O moudrosti mluvíme mezi zralými,
::3,1; ř.: dokonalými; Fp 3,15; He 5,14; 6,1
ne ovšem o moudrosti tohoto věku
Mt 13,22
ani o moudrosti vládců tohoto věku, kteří zanikají,
7nýbrž o Boží moudrosti, skryté
Ef 3,9; Ko 1,26; Ř 16,25
v tajemství,
v. 1!
kterou Bůh před věky předurčil
Ř 8,29!
k naší slávě.
8Tu nikdo z vládců tohoto věku nepoznal. Neboť kdyby ji poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy.
Sk 7,2; Jk 2,1
9Ale jak je napsáno: 'Co
n.: Věci, které (ř.: pl.)
oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to
n.: Věci, které (ř.: pl.)
Bůh připravil těm, kdo ho milují.'
Iz 64,3; 52,15
10Nám to Bůh zjevil
Mt 16,17; Ga 1,12; Ef 3,3
skrze [svého] Ducha; neboť Duch zkoumá všechno, i Boží hlubiny.
Ř 11,33
11Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, než duch člověka, který je v něm?
Př 20,27
Tak ani Boží věci nezná nikdo, jen Duch Boží.
12A my jsme nepřijali ducha
Ef 2,2
světa, ale Ducha,
Ř 8,15
který jeBoha, abychom věděli, co
n.: Věci, které (ř.: pl.)
nám Bůh daroval.
Ř 8,32; 2Te 2,16
13O tom také mluvíme -- ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost,
1,17
ale těmi, jimž vyučuje
L 12,12
Duch [svatý]; duchovní věci vysvětlujeme duchovními
n.: duchovním (lidem); n.: duchovní věci srovnáváme s duchovními.
slovy.
14Duševní
15,44; Jk 3,15; Ju 1,19
člověk však nepřijímá
J 14,17
věci Ducha [Božího], neboť jsou mu bláznovstvím
1,18!
a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně.
15Duchovní
3,1; 14,37; Ga 6,1
člověk však posuzuje všechno
ř.: je všechny
a sám není od nikoho posuzován.
16Neboť kdo poznal Pánovu mysl⌈, která
n.: mysl Pána, který
mu porozumět⌉?
n. (srv. Iz 40,13 LXX): tak, aby ho mohl poučovat; Ř 11,34
My máme mysl Kristovu.
Fp 2,5

Copyright information for CzeCSP