2Sa 7 | CzeCSP | STEP | I stalo se, když král sídlil ve svém domě a Hospodin mu dal odpočinek od všech jeho okolních nepřátel,

‏ 2 Samuel 7

Dům Hospodinův a dům Davidův

1 I stalo se, když král sídlil ve svém domě a Hospodin mu dal odpočinek ^{▼▼v. 11; 1Kr 5,18; Joz 23,1} od všech jeho okolních nepřátel, 2 že řekl král proroku Nátanovi: ^{▼▼12,1; 1Kr 1,8nn} Pohleď, já sídlím v cedrovém ^▼▼5,11 domě a Boží truhla sídlí ^{▼▼h.: bydlí; zůstává} pod stanovou plachtou. 3 Nátan králi ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}odpověděl: Jdi a učiň vše, co ⌈máš ^{▼▼h.: je ve tvém} na srdci,⌉ ^{▼▼n : mysli; 1S 9,19} protože ⌈Hospodin je s tebou.⌉ ^{▼▼5,10; 14,17}

4 Oné noci se však stalo Hospodinovo slovo ^{▼▼24,11; 1S 15,10p} k Nátanovi: 5 Jdi a ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}řekni mému otroku ^▼▼3,18 Davidovi: Toto praví Hospodin: ⌈Ty mi chceš postavit⌉ ^{▼▼h.: Což ty mi postavíš; tj. Nepostavíš mi …!; (srv. 1Pa 17,4)} dům, abych v něm sídlil? 6 Vždyť jsem nesídlil v ^{▼▼Sk 7,46—48; 17,24} domě ode dne, kdy jsem ^{▼▼Pozn. 88 v tabulce na str. 1499}vyvedl ^{▼▼označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.}Izraelce z Egypta, až dodnes, ale přecházel ^{▼▼n : žil; srv. Př 20,7; 1S 25,15} jsem ve ⌈stanu jako příbytku.⌉ ^{▼▼n.: stanovém příbytku; h.: stanu a příbytku} 7 Ať jsem ^{▼▼Pozn. 65 v tabulce na str. 1499}přecházel se všemi ^{▼▼označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.}Izraelci kudykoli, řekl jsem snad některému z izraelských kmenů, ^{▼▼srv. 2Kr 21,7; dle TM (možná ve významu: kmenových vůdců — srv. 1S 15,17); var. dle (srv.) 1Pa 17,6: soudců} kterému jsem přikázal pást můj lid Izrael: ^{▼▼h.: + , něco (h.: slovo) takového:} ^{▼▼Pozn. 74 v tabulce na str. 1499}Proč mi nepostavíte cedrový dům? 8 A nyní toto ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}pověz mému otroku Davidovi: Toto praví Hospodin zástupů: Vzal jsem tě z ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}pastvin, od ⌈chovu ovcí,⌉ ^{▼▼h.: chození za …; srv. Am 7,15; 1S 12,14} abys byl vévodou nad mým lidem, nad Izraelem. 9 Byl jsem s tebou, kamkoli jsi šel, a vyhladil jsem ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před tebou všechny tvé nepřátele. Učiním tvé jméno velké, ^{▼▼tj. slavné; 8,13; Gn 12,2; 1S 18,30; Př 22,1} jako je jméno velikánů ^{▼▼n.: velmožů / nejslavnějších; h.: velkých; srv. Př 25,6; Jr 5,5p} na zemi. 10 Nachystám ^{▼▼n.: Dám / Ustanovím} pro svůj lid Izrael území, ^{▼▼n : domov; Př 27,8; h.: místo; 1S 14,46} zasadím ^{▼▼Jr 2,21; 24,6; 32,41} ho, bude bydlet ^{▼▼Jr 23,6} na svém místě a nebude se již třást. Bídáci ^▼▼3,34 ho nebudou již pokořovat jako na počátku, 11 ode dne, kdy jsem ustanovil ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}soudce nad svým lidem Izraelem. Dám ti odpočinek od všech tvých nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že on ^{▼▼h.: Hospodin} postaví ^{▼▼Jon 4,5; n.: zřídí; h.: učiní} dům ^{▼▼srv. Am 9,11—15; Sk 15,16} tobě. 12 Až se naplní tvé dny ^{▼▼1Kr 8,20; srv. Jr 25,34} a ulehneš ⌈se svými otci,⌉ ^{▼▼n : ke svým otcům; 1Kr 2,10; 11,21} dám po tobě povstat tvému potomku, ^{▼▼1S 1,11; h.: semeni} který vyjde ze tvých beder ^{▼▼h.: vnitřností; Gn 15,4; Jr 4,19; Jon 2,1} a upevním ^{▼▼1S 13,13} jeho království. 13 On postaví ^{▼▼1Pa 22,7—10} dům pro mé jméno a upevním ⌈jeho královský trůn⌉ ^{▼▼h.: trůn jeho království; 3,10; Jr 17,25} navěky. 14 Já ⌈budu jeho⌉ ^{▼▼h.: mu budu; srv. Jr 7,23} otcem a on ⌈bude mým⌉ ^{▼▼h.: mi bude} synem. Když bude činit zlo, ^{▼▼Jr 9,4} budu ho kárat ⌈lidskou holí ^{▼▼Př 13,24; 23,13.14; 29,15} a ranami ^{▼▼Ex 11,1; Lv 13+14; Př 6,33} lidských synů.⌉ ^{▼▼tj. jakou používají lidé a ranami, které dopadají na lidi} 15 Mé milosrdenství ^{▼▼Gn 19,19; Ž 5,8} však od něj neodstoupí, ^{▼▼1S 16,14} jako jsem je odňal od Saula, kterého jsem ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před tebou odstranil. ^{▼▼[h. kořen u všech třech sloves ve větě je stejný]} 16 Trvalý bude ^{▼▼1S 25,28} tvůj dům i tvé království navěky ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před tebou, ^{▼▼var.: přede mnou} tvůj trůn bude navěky pevně stát. 17 Nátan Davidovi pověděl ⌈všechna tato slova⌉ ^{▼▼h.: Podle všech těchto slov; 1S 25,9.12; Jr 27,12} a ⌈celé toto vidění.⌉ ^{▼▼h.: a podle celého tohoto}

Davidova modlitba

Nato král David vešel, ^{▼▼[tj. do dočasného stánku s truhlou]} posadil se ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, ^{▼▼1S 18,18; 1Pa 29,14; Ex 3,11} Panovníku Hospodine, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem? 19 I toto bylo ještě málo ve tvých očích, Panovníku Hospodine, a tak jsi promluvil ještě o domu svého otroka do vzdálené budoucnosti. ⌈Ať je to poučením ^{▼▼Př 4,2} pro člověka,⌉ ^{▼▼h.: To je zákon člověka; $} Panovníku Hospodine. 20 Co ti může David ještě dále říct? Ty znáš svého otroka, Panovníku Hospodine. 21 Kvůli svému slovu a podle svého srdce ^{▼▼n : záměru} jsi učinil ⌈všechny tyto velké věci⌉ ^{▼▼h.: celou tu velikost} a dal jsi to svému otroku poznat. ^{▼▼n.: přivedl k poznání; Jr 16,21; 1S 28,15} 22 Proto jsi veliký, ^{▼▼Ž 104,1} Panovníku Hospodine. Ano, ⌈není nikdo jako ty⌉ ^{▼▼Ž 89,6; Jr 10,6} a není Boha kromě tebe ^{▼▼Iz 45,5; Oz 13,4} -- tak, jak jsme na vlastní uši slyšeli. 23 A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, kterého šel Bůh vykoupit sobě za lid, a ⌈učinil si jméno,⌉ ^{▼▼n : získal si pověst} když vykonal pro ně ^{▼▼tak některé h. rkpp. a Tg; TM: vás — tj. Izrael} velké ^▼▼v. 21 a hrůzu vzbuzující ^{▼▼Dt 10,21; Ž 65,6} činy, pro tvou ^{▼▼n.: svou} zemi. Vyhnal ^{▼▼dle 1Pa 17,21} jsi ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před svým lidem, který jsi vykoupil pro sebe z Egypta, ⌈národy a jejich bohy.⌉ ^{▼▼n.: (Před tvým lidem, …,) z národů a jeho bohů.} 24 Určil sis ^{▼▼h.: Založil; srv. upevním — v. 13} svůj lid Izrael za svůj lid navěky. Ty, Hospodine, ses stal jejich Bohem. ^{▼▼v. 14; Gn 28,21}

25 A nyní, Hospodine Bože, naplň ^{▼▼Nu 23,19; 1S 1,13; 3,12; 1Kr 2,4!; Ž 119,38} navěky slovo, které jsi promluvil o ^{▼▼n.: ke} svém otroku a o jeho domě, a učiň, jak jsi prohlásil. 26 ⌈Tak bude⌉ ^{▼▼n.: Ať je} tvé jméno veliké navěky, když budou říkat: Hospodin zástupů je Bůh nad Izraelem; a dům tvého otroka Davida bude pevně stát ^▼▼v. 16 ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před tebou. 27 Ty, Hospodine zástupů, Bože Izraele, jsi odhalil ^{▼▼tj. zjevil svému o.; 1S 9,15!; Am 3,7} uchu svého otroka a řekl jsi: Postavím ti dům. Proto tvůj otrok našel odvahu ^{▼▼h.: své srdce; Jr 4,9} modlit se k tobě tuto modlitbu. 28 Nyní, Panovníku Hospodine, ty jsi Bůh, tvá slova ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}jsou pravdivá ^{▼▼Př 12,19; n.: spolehlivá} a promluvil jsi ke svému otroku toto dobro. ^{▼▼1S 25,30; Jb 2,10} 29 Nyní ⌈rač požehnat⌉ ^{▼▼n.: svol a požehnej; srv. 2Kr 5,23} dům ^▼▼6,12 svého otroka, aby byl navěky ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před tebou. Ty, Panovníku Hospodine, jsi promluvil a tvým požehnáním bude požehnán dům tvého otroka navěky.