Gen 12 | CzeCSP | STEP | Hospodin řekl Abramovi: Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ⌈z domu svého otce⌉ do země, kterou ti ukážu.

‏ Genesis 12

Povolání Abrama

1 Hospodin řekl ^{▼▼15,7; Sk 7,3; He 11,8} Abramovi: ^{▼▼Pozn. 65 v tabulce na str. 1499}Odejdi ^{▼▼srv. Ex 19,24; Oz 1,2; Jon 1,2 n : Vydej se; Rt 1,8; [klíčový příkaz — podmiňující naplnění následujících zaslíbení — je v h. navíc zesílen předložkou se zájmenem: Odejdi tobě]} ze své země, ze svého příbuzenstva ^{▼▼24,4; 31,3; Est 2,10} a ⌈z domu svého otce⌉ ^{▼▼20,13; 24,40} do země, kterou ti ukážu. 2 A učiním tě ⌈velkým národem,⌉ ^{▼▼17,20; 18,18; 21,18; 46,3; Ex 32,10; Dt 26,5} ^{▼▼perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]}požehnám tě ^{▼▼22,17; srv. 5,2; 9,1; Dt 1,11; 30,16} a tvé ⌈jméno ^{▼▼perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]}učiním velkým,⌉ ^{▼▼11,4!; 2S 7,9 srv. Ex 1,7} ⌈a buď⌉ ^{▼▼n.: abys byl / staň se} požehnáním! ^{▼▼[V Abramovi a jeho potomstvu nalezli požehnání mnozí. V plném smyslu v Abramově potomku — Mesiáši Ježíši; v. 3; 22,18p; 28,14; Ga 3,16]} 3 ^{▼▼kohorativ}Požehnám těm, kdo žehnají ^{▼▼//27,29; Nu 24,9} tobě, a na toho, kdo tě proklíná, ^{▼▼n.: tobě zlořečí; h. q–l–l nese také význam „zlehčuje / snižuje význam“} ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}uvedu prokletí. ^{▼▼h. ’ā’ōr (a–r–r) zn. prokletí, které přináší nepřízeň, nezdar, zkázu} V ^{▼▼n.: Skrze tebe} tobě budou ^{▼▼n.: dojdou požehnání / naleznou požehnání; h. nif. 18,18; 28,14†; //Ga 3,8} požehnány všechny čeledi ^{▼▼n.: rodiny / (rodinné) klany} ^{▼▼Pozn. 50 v tabulce na str. 1499}země. 4 A Abram šel ^{▼▼[Abramova poslušnost; srv. 17,23; 21,14; 22,3]} tak, jak mu Hospodin řekl, a s ním šel Lot. Abramovi ^{▼▼Pozn. 54 v tabulce na str. 1499}bylo sedmdesát pět let, ^▼▼25,7 když vyšel z Cháranu. 5 Abram vzal svou ženu Sáraj, Lota, syna svého bratra, a všechen ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}majetek, ^{▼▼13,6; 15,14} jejž nabyli, i ^{▼▼Pozn. 78 v tabulce na str. 1499}lidi, které ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}získali v Cháranu, a vyšli, aby se ^{▼▼Pozn. 65 v tabulce na str. 1499}ubírali do kenaanské země. I přišli do kenaanské země.

6 Abram prošel zemi až do místa Šekemu, ^{▼▼[u hory Gerizím, vých. od dnešního Nábulusu (asi 70 km sev. od Jeruzaléma)]; 33,18; 35,4; 37,12; Joz 20,7; 24,1; Sd 9,1; 1Kr 12,1p; Oz 6,9} až k dubu v Móre. ^{▼▼Dt 11,30} Tehdy byli v zemi ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}Kenaanci. 7 I ukázal ^{▼▼17,1; 18,1; 26,2; 35,9; Ex 6,3; 1Kr 3,5} se Abramovi Hospodin a řekl: Tuto zemi dám tvému semeni. ^{▼▼tzn.: potomstvu / potomku; h. sg. srv. Ga 3,16; (h. pl. se vyskytuje snad jen v 1S 8,15)} Pak tam postavil oltář Hospodinu, ^{▼▼8,20; 13,18; 22,9} který se mu ukázal. 8 Odtamtud táhl k pohoří východně od Bét–elu ^{▼▼[severně od Jeruzaléma (dnešní Ramalah); důležité město v dějinách Izraele (v StS je častěji zmíněn pouze Jeruzalém); 28,19; 31,13; 35,1nn; 1Kr 12,26nn]} a postavil ^{▼▼h.: roztáhl; srv. 2S 6,17; Jr 10,20} svůj stan. Na západ měl Bét–el a na východ Aj; ^{▼▼Joz 7,2} tam postavil Hospodinu oltář a vzýval ^{▼▼13,4; 21,33; 26,25; Ž 105,1} Hospodinovo jméno. ^▼▼4,26 9 Pak Abram vyrazil ^{▼▼h.: zrušil tábor / složil stan} a ^{▼▼infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]}stále táhl k Negebu. ^{▼▼n.: jihu}

Abram sestupuje do Egypta

Pak v zemi nastal hlad. ^{▼▼26,1; 41,54; Rt 1,1!; 2S 21,1} Abram sestoupil ^{▼▼n : ()šel; [z hornatého Kenaanu se do Egypta vždy sestupovalo dolů a naopak (13,1)]} do Egypta, aby tam pobýval jako cizinec, protože hlad v zemi byl tíživý. ^▼▼43,1 11 Když se přiblížil k ^{▼▼h.: k vejití do …} Egyptu, řekl své ženě Sáraji: Hle, ^{▼▼n : Podívej; První z 25 užití h. vazby hinné ná v StS; vyjadřuje důrazné (zesílené) upoutání pozornosti na následující prohlášení; 16,2; 18,27; 19,8; 27,2; 1S 9,6; 2Kr 4,9} vím, že jsi žena ⌈krásného vzhledu.⌉ ^{▼▼2S 14,27; srv. Gn 29,17p} 12 Když tě Egypťané uvidí a řeknou: To je jeho žena, pak mě zabijí a tebe nechají naživu. 13 Říkej ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}prosím, že jsi má sestra, ^{▼▼20,2; 26,7; [což byla poloviční pravda]} aby se mi díky tobě vedlo dobře ^{▼▼Dt 4,40; 5,33; Rt 3,1} a aby kvůli tobě má duše zůstala naživu. ^▼▼19,20 14 Když přišel Abram do Egypta, Egypťané uviděli tu ženu, jak velice je krásná. 15 Když ji spatřila faraonova knížata, chválila ji u faraona. Žena byla vzata do ^{▼▼Pozn. 53 v tabulce na str. 1499}paláce faraona, 16 který kvůli ní Abramovi prokázal dobro: dostal brav, skot a osly, otroky a otrokyně, ^{▼▼h.: služky} oslice a velbloudy. 17 Faraona a jeho dům však Hospodin zasáhl ^{▼▼2Kr 15,5; srv. 20,18} velikými ranami ^{▼▼2S 7,14} pro Sáraj, ženu Abramovu. 18 Farao si zavolal Abrama a řekl: Cos mi to provedl? ^{▼▼Pozn. 74 v tabulce na str. 1499}Proč jsi mi neoznámil, že je to tvá žena? 19 ^{▼▼Pozn. 74 v tabulce na str. 1499}Proč jsi řekl: Je to má sestra, takže jsem si ji vzal za ženu? Nuže, ^{▼▼Pozn. 63 v tabulce na str. 1499}zde je tvá žena. Vezmi si ji a jdi! 20 A farao o něm dal příkaz ^▼▼12,31n svým mužům, a poslali ^{▼▼n : eskortovali} pryč jej i jeho ženu se vším, co měl.