Jam 1 | CzeCSP | STEP | Jakub, otrok Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti kmenům, které jsou v rozptýlení.

James 1

Pozdrav

1 Jakub, ^{▼▼Sk 1,13; 12,17}otrok ^{▼▼Ř 1,1!; 2Pt 1,1; Ju 1,1; Zj 1,1}Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav ^{▼▼Sk 15,23; 23,26} dvanácti kmenům, ^{▼▼L 22,30; Sk 26,7; Zj 7,4}které jsou v rozptýlení. ^{▼▼ř.: diaspoře; J 7,35; Sk 8,4p; 1Pt 1,1}

Radujte se ze zkoušek, žádejte moudrost

Pokládejte za velikou ^{▼▼ř.: veškerou} radost, ^{▼▼Mt 5,12; Sk 5,41; 2K 12,10; Fp 2,17; He 10,34} moji bratři, ^{▼▼[toto oslovení je v tomto krátkém dopise 15×; Sk 1,15p]} když upadnete do rozličných pokušení. ^{▼▼n.: zkoušek; v. 12; He 11,36; 1Pt 1,6; 2Pt 2,9; Zj 2,10} 3 Víte, že zkoušení ^{▼▼2K 13,7; 1Pt 1,7} vaší víry ^{▼▼v. 6; 2,1; 5,15; He 11,1p} působí vytrvalost. ^{▼▼5,11; Ř 5,3n; 2K 6,4; 2Te 1,4; He 10,36; 2Pt 1,6; Zj 13,10} 4 A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, ^{▼▼ř.: skutek / dílo} abyste byli dokonalí ^{▼▼n.: zralí; 3,2; Mt 5,48; Fp 3,15; Ko 4,12; He 10,14} a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo. 5 Nedostává–li se někomu z vás moudrosti, ^{▼▼3,17; 1Kr 3,12; Př 1,2; 9,10; Sk 6,3; Ko 1,9} ať ji žádá ^{▼▼Mt 7,7; 1J 3,22} od Boha, který dává ^{▼▼1Kr 5,9; Ž 51,8; Da 1,17} všem štědře ^{▼▼Ř 10,12; 1Tm 6,17} a nevyčítá, a bude mu dána. 6 Ať však žádá ⌈ve víře⌉ ^{▼▼n.: s důvěrou; 4,3; Mt 21,21} a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, ^{▼▼Mt 14,31; 28,17; L 24,38; Sk 10,20; Ř 4,20; 14,23; Fp 2,14} podobá se mořské vlně, ^{▼▼Ju 1,13} hnané a zmítané větrem. ^{▼▼Ef 4,14} 7 Ať si takový ^{▼▼ř.: onen} člověk nemyslí, že něco od Pána dostane; 8 je to muž nerozhodný, ^{▼▼4,8; n.: dvojí mysli / rozdělených zájmů (srv. 1Kr 18,21; Ž 119,113; Iz 29,13; Oz 10,2); ř. dipsychos (= dvojí duše)} nestálý ⌈ve všem, co činí⌉. ^{▼▼ř.: ve všech svých cestách; Př 3,6}

9 Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení ^{▼▼1S 2,8; L 14,11} 10 a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy: ^{▼▼1Pt 1,24} 11 vyjde slunce se svým žárem ^{▼▼Mt 20,12} a vysuší ^{▼▼Mt 13,6} trávu, její květ opadne ^{▼▼Iz 40,6n} a krása jeho ^{▼▼n.: jejího} vzhledu zanikne. Tak i boháč uvadne v ⌈tom, co činí⌉. ^{▼▼ř.: svých cestách; Ž 73,18—20; L 12,16—21}

12 Blahoslavený ^{▼▼v. 25; Ž 1,1p; Mt 5,3; Ř 4,8; 1Pt 3,14; Zj 1,3} muž, který snáší zkoušku, ^{▼▼n.: pokušení} neboť když se osvědčí, dostane věnec ^{▼▼1K 9,25; 2Tm 4,8; 1Pt 5,4; Zj 2,10!} života, jejž [Pán] zaslíbil ^{▼▼Tt 1,2} těm, kdo ho milují. ^{▼▼2,5; Ž 145,20; Ř 8,28; 1K 2,9; 8,3; 1Pt 1,8} 13 Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: 'Jsem pokoušen od Boha.' Bůh nemůže být pokoušen ⌈ke zlému⌉ ^{▼▼n.: zlými věcmi} a sám také nikoho nepokouší. 14 Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí. ^{▼▼Ř 7,8; 13,14; 1K 7,9; 1Te 4,5; 2Pt 3,3; Ju 1,16} 15 Žádostivost pak počne ^{▼▼Jb 15,35; Iz 59,4} a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt. ^{▼▼Ř 5,12; 6,23; Gn 4,6nn}

16 Nemylte se, ^{▼▼1K 6,9; 15,33; Ga 6,7} moji milovaní ^{▼▼v. 19; 2,5; Ř 12,19} bratři. 17 Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, ^▼▼3,15 sestupuje ^{▼▼ř.: sestupující} od Otce světel, u něhož není proměny ^{▼▼Mal 3,6} ani ⌈zatmění z odvrácení⌉. ^{▼▼n.: zatmění, jako při změně postavení nebeských těles} 18 On se rozhodl a zplodil ^{▼▼J 1,13; 1K 4,15; 1Pt 1,3} nás slovem pravdy, ^{▼▼2K 6,7!} abychom byli jakousi prvotinou ^{▼▼Jr 2,3; Ř 16,5; 1K 15,23; Zj 14,4} jeho ^{▼▼pl., množné číslo (plurál)}stvoření.

V tichosti přijímejte Slovo a čiňte je

⌈Víte to⌉, ^{▼▼var.: A tak} moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ^{▼▼Kaz 4,17; Mt 11,15} ale pomalý k mluvení, ^{▼▼Př 10,19; 13,3; 18,13} pomalý k hněvu. ^{▼▼Ex 34,6; Př 14,29; 16,32; Kaz 7,9; Mt 5,22; 1K 13,4} 20 Neboť lidským hněvem ^{▼▼Nu 20,11n; ř.: hněvem muže} se Boží spravedlnost nevypůsobí. 21 Proto odložte ^{▼▼Ef 4,22!} veškerou nečistotu ^{▼▼Ga 5,19; Ko 3,5} a přemíru špatnosti ^{▼▼Sk 8,22} a v tichosti ^{▼▼3,13; Mt 21,5; 2Tm 2,25; 1Pt 3,16} přijměte ^{▼▼Mt 13,20; Ga 1,9; 1Te 1,6; 2,13} zaseté slovo, které má moc ^{▼▼4,12; Mt 10,28; He 5,7} zachránit vaše duše. ^{▼▼jde o záchranu celého člověka; Mk 3,4; 8,35}

22 Buďte však těmi, kdo slovo činí, ^{▼▼4,11; Mt 7,24—27; Sk 10,35; Ef 6,6; 1J 2,29; Ez 33,31n} nebuďte pouze posluchači, ^{▼▼Ř 2,13} kteří klamou sami sebe. ^{▼▼1K 3,18; Ga 6,3} 23 Neboť je–li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle ^{▼▼1K 13,12} pozoruje svou přirozenou tvář; 24 podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl. 25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody ^{▼▼2,12; ::Ř 8,2} a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ^{▼▼v. 12; J 13,17} ve svém jednání.

26 Domnívá–li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě ^▼▼3,2 svůj jazyk, ^{▼▼v. 19; Ž 34,14; 39,2; 1Pt 3,10} klame ^{▼▼He 3,13} své srdce; ^{▼▼Dt 11,16; Iz 44,20} jeho zbožnost ^{▼▼1Tm 2,2v; srv. Sk 26,5 (náboženství); Ko 2,18 (uctívání)} je marná. ^{▼▼Mal 3,14; Mt 15,9} 27 Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat ^{▼▼Mt 25,36} sirotky a vdovy ^{▼▼Dt 14,29; Ž 146,9; Iz 1,17} v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa. ^{▼▼4,4; 2Pt 2,20; 1J 2,15—17}