Joh 10 | CzeCSP | STEP | „Amen, amen, pravím vám, kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam odjinud, to je zloděj a lupič.

‏ John 10

Dobrý pastýř

1 „Amen, amen, pravím vám, kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká ^{▼▼ř.: vystupuje} tam odjinud, to je zloděj ^{▼▼vv. 8.10} a lupič. 2 Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ^▼▼v. 11 ovcí. 3 Tomu hlídač ^{▼▼ř.: dveřník; [zjevně ohrady, kde bylo více stád]} otevírá a ovce slyší jeho ^{▼▼tj. pastýře} hlas; ^▼▼v. 16 své ovce volá jménem a vyvádí je. 4 Když všechny své vlastní vyžene ven, kráčí před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. 5 Za cizím však jistě nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“ 6 Ježíš jim pověděl toto přirovnání, ^▼▼16,25 ale oni nepochopili, co jim tím ⌈chtěl říci⌉. ^{▼▼ř.: mluvil}

7 Ježíš tedy opět řekl: „Amen, amen, pravím vám, já jsem ^▼▼6,35! ⌈dveře pro ovce⌉. ^{▼▼ř.: dveře ovcí (tj. také: dveře k ovcím)} 8 Všichni, kteří přišli [přede mnou], jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. 9 Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude vcházet i vycházet ^{▼▼srv. 1Kr 3,7; 15,17} a nalezne pastvu. 10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel ^{▼▼n.: obětoval} a hubil; já jsem přišel, aby měly život ^▼▼5,40 a měly ho hojnost. 11 Já jsem ten dobrý pastýř. ^{▼▼Ž 23,1!; Iz 40,11; Ez 34,23; He 13,20} Dobrý pastýř pokládá svou duši ^{▼▼15,13; 1J3,16} za ovce. 12 Námezdník, který není pastýř a ovce nejsou jeho vlastní, opouští ovce a utíká, když vidí, že přichází vlk. A vlk je uchvacuje a rozhání. 13 [Námezdník utíká,] protože je námezdník a na ovcích mu nezáleží. 14 Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, 15 jako Otec ^{▼▼Mt 11,27} zná mne a já znám Otce. A svou duši pokládám ^{▼▼var.: dávám} za ovce. 16 Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. ^{▼▼ř.: dvora, ohrady} I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, ^{▼▼11,52; 17,20nn} jeden pastýř. 17 Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši, ^{▼▼tzn.: svůj život} abych ji zase přijal. 18 Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc ^{▼▼n.: pravomoc} ji položit, a mám moc ^{▼▼n.: pravomoc} ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.“

19 Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce. ^▼▼7,43 20 Mnozí z nich říkali: „Má démona ^▼▼7,20! a blázní. Proč ho posloucháte?“ 21 Jiní říkali: „Toto nejsou slova démonizovaného. Může snad démon otevřít oči slepým?“

Židé Ježíše odmítli

Nastal svátek Posvěcení chrámu ^{▼▼[z r. 165 př. Kr.]; Ezd 6,16p; 1Mak 4,41—61} v Jeruzalémě. Byla zima. 23 Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví. ^{▼▼Sk 5,12} 24 Tu ho obklopili Židé a říkali mu: „Jak dlouho chceš naši duši držet v nejistotě? Jsi–li Mesiáš, ^▼▼1,20 řekni nám to otevřeně.“ ^{▼▼7,13; 11,14; 16,25.29; Mk 8,32} 25 Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, ^{▼▼v. 38; 5,36} které já činím ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí. 26 Ale vy nevěříte, protože nejste ^▼▼8,47 z mých ovcí. 27 Mé ovce slyší můj hlas, ^▼▼v. 4 já je znám, ^{▼▼v. 14; 1K 8,3; Ga 4,9; 2Tm 2,19; ::Mt 25,12} jdou za mnou ^{▼▼n.: mě následují; Mt 8,10.19} 28 a já jim dávám život věčný; ^▼▼3,15! nezahynou ⌈na věčnost⌉ ^▼▼6,51 a nikdo je nevytrhne z mé ruky. 29 ⌈Můj Otec, ^▼▼5,17! který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže⌉ ^{▼▼var.: Co mi dal můj Otec, je větší nade všechno, a nikdo (to) nemůže …} vytrhnout z ruky [mého] Otce. 30 Já a Otec jsme jedno.“ ^▼▼17,21

31 Židé se opět chopili kamenů, ^▼▼8,59 aby jej ukamenovali. 32 Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od [svého] Otce. Pro který z nich mne ⌈chcete kamenovat⌉? ^{▼▼ř.: kamenujete}“ 33 Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.“ ^▼▼5,18 34 Ježíš jim odpověděl: „Což není ve vašem Zákoně napsáno: 'Já jsem řekl: Bohové jste'? ^{▼▼//Ž 82,6} 35 Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, -- a nemůže být zrušeno Písmo ^{▼▼19,28; Sk 1,16} -- 36 proč mně, kterého Otec posvětil ^{▼▼Jr 1,5} a poslal ^▼▼3,34 na svět, říkáte: 'Rouháš se,' protože jsem řekl: 'Jsem Boží Syn'? 37 Nečiním–li skutky ^{▼▼v. 25; 15,24} svého Otce, nevěřte mi! 38 Jestliže je však činím, a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a dále poznávali, ^{▼▼var.: uvěřili} že Otec je ve mně a já v Otci.“ ^▼▼17,21 39 Znovu se ho [tedy] chtěli zmocnit, ale on unikl z jejich rukou. ^▼▼8,59

40 A odešel opět za Jordán, ^▼▼1,28 na místo, kde zpočátku křtil Jan, a zůstal ^{▼▼n.: zůstával} tam. 41 Mnozí přišli k němu a říkali: „Jan sice neučinil žádné znamení, ^▼▼2,11! avšak všechno, co Jan o něm řekl, ^▼▼1,27 byla pravda.“ 42 A mnozí tam v něho uvěřili. ^▼▼7,31!