Luk 9 | CzeCSP | STEP | Svolal si Dvanáct [apoštolů] a dal jim sílu a pravomoc nad všemi démony i k léčení nemocí.

‏ Luke 9

Pověření a vyslání Dvanácti

1 Svolal si Dvanáct ^▼▼6,13 [apoštolů] a dal jim sílu a pravomoc ^{▼▼10,19; Mt 10,1} nad všemi démony ^▼▼10,17 i k léčení nemocí. 2 Poslal je hlásat Boží království a uzdravovat [nemocné]. 3 A ^{▼▼//Mt 10,9—15} řekl jim: „Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ^▼▼22,35 ani chléb ani peníze ^{▼▼ř.: stříbro} ani nemějte dvě košile. 4 A do kteréhokoli domu vejdete, tam zůstávejte a odtamtud vycházejte. ^{▼▼n.: odejděte, až budete to místo opouštět (srv. Mt 10,11 a Mk 6,10)} 5 Kde ^{▼▼ř.: Kteří} by vás nepřijali, při odchodu z toho města setřeste prach ze svých nohou ^{▼▼10,11; Sk 13,51} na svědectví proti nim.“ 6 Vydali se na cestu a procházeli jednotlivé ^{▼▼ř.: skrze ty} vesnice, hlásali evangelium a všude uzdravovali.

7 Tetrarcha ^{▼▼//Mt 14,1n} Herodes uslyšel o všem, co se dálo, a byl na rozpacích, ^{▼▼24,4; Da 2,1; Sk 2,12; 5,24; 10,17†} protože někteří říkali, že Jan vstal ^{▼▼Mt 16,21p} z mrtvých, 8 jiní, že se zjevil Eliáš, ^▼▼v. 19 a jiní, že vstal některý z dávných proroků. 9 Herodes řekl: „Jana jsem sťal. Kdo je ten, o němž slyším takové věci?“ A usiloval ^{▼▼ř.: hledal} ho uvidět. ^▼▼23,8

Nasycení pěti tisíců

Když ^{▼▼//Mt 14,13—21} se apoštolové vrátili, vypravovali ^{▼▼24,35; Sk 14,27} mu, co všechno učinili. Vzal je s sebou a odebral se stranou do města zvaného Betsaida. ^{▼▼10,13; Mt 11,21p} 11 Když se to zástupy dozvěděly, vydaly se za ním. On je přijal a mluvil k nim o Božím království a uzdravoval ty, kteří potřebovali uzdravení. ^{▼▼ř. therepeia; Zj 22,2} 12 Den se začal nachylovat. Přistoupilo k němu těch Dvanáct a řekli mu: „Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a statků opatřit si nocleh a nalézt potravu, protože jsme zde na pustém místě.“ 13 Řekl jim: „Vy jim dejte najíst!“ Oni řekli: „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby. Nebo snad máme my jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?“ 14 Bylo tam totiž asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: „Rozsaďte je do skupin asi po padesáti.“ 15 I učinili tak a všechny rozsadili. 16 Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, rozlámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu. 17 A jedli a nasytili se všichni. A bylo sebráno, co jim zbylo -- dvanáct nůší úlomků.

Petrovo vyznání

I ^{▼▼//Mt 16,13—16} stalo se, když se o samotě modlil ^▼▼3,21! a když s ním byli jeho učedníci, že se jich otázal: „Za koho mne zástupy pokládají?“ 19 Oni odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní říkají, že vstal některý z dávných proroků.“ 20 Řekl jim: „Za koho mne pokládáte vy?“ Petr odpověděl: „Za Božího Pomazaného. ^{▼▼ř.: Krista}“ 21 Důrazně ^{▼▼ř.: Varuje} jim přikázal, aby to nikomu neříkali, 22 a řekl: „Syn člověka musí mnoho vytrpět, být zavržen ^▼▼17,25p od starších, velekněží a učitelů Zákona, být zabit a třetího dne být vzkříšen. ^{▼▼Mt 16,21p}“

Nutnost zapřít sám sebe

Všem ^{▼▼//Mt 16,24—28} pak říkal: „Chce–li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a [každý den] vezme svůj kříž a následuje mne. 24 Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ^{▼▼Mt 16,25} ji; kdo by však svou duši zahubil kvůli mně, ten ji zachrání. 25 Vždyť co člověku prospívá, když získal celý svět, ale sebe poškodil nebo zahubil? 26 Neboť kdo by se styděl ^{▼▼Ř 1,16} za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, když přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů. ^▼▼12,9 27 Vpravdě ^{▼▼12,44; 21,3} vám pravím: Jsou někteří z těch, kdo tu stojí, kteří určitě neokusí smrti, dokud nespatří Boží království.“

Na hoře proměnění

Asi ^{▼▼//Mt 17,1—8} osm ^{▼▼Mt 17,1p} dní po těchto slovech ^{▼▼ř.: + se stalo, že} vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se pomodlil. ^▼▼3,21 29 A když se modlil, vzhled jeho tváře se změnil a jeho oděv se bělostně rozzářil. 30 A hle, dva muži s ním rozmlouvali -- byli to Mojžíš a Eliáš, ^▼▼1,17 31 kteří se ukázali v slávě a mluvili o jeho odchodu, ^{▼▼ř.: vyjití (exodu)} který se měl naplnit ^{▼▼ř.: naplňovat} v Jeruzalémě. 32 Petr a jeho druhové ^{▼▼ř.: ti s ním} byli obtíženi spánkem. ^{▼▼Mt 26,43} Když se probudili, uviděli jeho slávu ^{▼▼J 1,14; 17,24; 2Pt 1,16} a ty dva muže stojící s ním. 33 I stalo se, když se od něho oddělovali, že Petr řekl Ježíšovi: „Mistře, ^{▼▼v. 49; 8,24p} je pro nás dobré tu být. Udělejme tři stánky, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví. 34 Zatímco to říkal, objevil se oblak a zastiňoval ^{▼▼var.: zastínil} je. Ulekli se, když vcházeli do oblaku. 35 A z oblaku se ozval ^{▼▼ř.: stal} hlas: „Toto je můj Syn, Vyvolený, ^{▼▼var.: Milovaný} toho poslouchejte.“ 36 A když zazněl ten hlas, nalezli Ježíše samotného. Umlkli a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co uviděli.

Uzdravení démonizovaného chlapce

Stalo se příštího dne, když sestoupili s hory, že mu vyšel vstříc veliký zástup. 38 A hle, jakýsi muž ze zástupu zvolal: „Učiteli, ^▼▼7,40! prosím tě, podívej se na mého syna, je můj jediný! 39 Hle, zachvacuje ho duch a on znenadání křičí, lomcuje jím, až má pěnu kolem úst, a jen stěží od něho odchází; tak ho moří. 40 Poprosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.“ 41 Ježíš odpověděl: „Ach, pokolení nevěřící ^{▼▼n.: nevěrné} a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi a budu vás snášet? Přiveď sem svého syna.“ 42 Ještě když přicházel, démon ho povalil a zalomcoval jím. Ježíš pohrozil ^▼▼4,35 nečistému duchu, uzdravil dítě a vrátil ^{▼▼ř.: odevzdal} je jeho otci. 43 Všichni byli ohromeni ^▼▼4,32 nad Boží velebností. ^{▼▼2Pt 1,16}

Zatímco se všichni podivovali nad tím vším, co činil, řekl svým učedníkům: 44 „Vložte si do svých uší ^{▼▼srv. 8,8; J 16,4} tato slova: Syn ^{▼▼//Mk 9,31} člověka bude ^{▼▼n.: má být} vydán ^{▼▼18,32; 24,7} do rukou lidí.“ 45 Oni však tomuto výroku nerozuměli, byl před nimi zahalen, aby jej nepochopili; a báli se ho na tento výrok zeptat.

Kdo je největší?

⌈Napadla ^{▼▼//Mt 18,1—5} je myšlenka⌉, ^{▼▼n.: Nastal mezi nimi spor; ř.: Vstoupila mezi ně myšlenka (dialogismos = myšlenka / názor / diskuse / spor / motiv; v. 47)} kdo že je z nich největší. ^▼▼22,24 47 Protože Ježíš znal ^{▼▼var.: viděl} uvažování ^{▼▼5,22; Ž 94,11; Mt 9,4; Mk 2,8; J 2,25} jejich srdce, uchopil dítě, postavil je vedle sebe 48 a řekl jim: „Kdo by přijal toto dítě na základě mého jména, mne přijímá, a kdo by přijal mne, přijímá toho, který mne poslal. ^{▼▼10,16; J 3,34p} Neboť kdo je nejmenší mezi vámi všemi, ten je veliký.“ ^▼▼7,28

Kdo není proti nám, je pro nás

Jan ^{▼▼//Mk 9,38—40} na to řekl: „Mistře, ^▼▼v. 33 viděli jsme kohosi, jak ve tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože nechodí ^{▼▼ř.: tě nenásleduje} s námi.“ 50 Ježíš mu řekl: „Nebraňte mu, neboť kdo není proti vám, je pro vás.“

51 Stalo se, když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, ^{▼▼Mk 16,19} že ⌈se pevně rozhodl⌉ ^{▼▼ř.: utvrdil svou tvář; srv. Ez 6,2; Jr 21,10} jít do Jeruzaléma. ^{▼▼13,22; 17,11; 18,31; 19,11} 52 Poslal ⌈před sebou⌉ ^{▼▼ř.: před svou tváří; 10,1; v StS častý hebraismus (@Gn 6,11)} posly; ti vyšli a vstoupili do jedné samařské ^{▼▼10,33; 17,16; Mt 10,5; Sk 8,25} vesnice, aby pro něho vše připravili. 53 Ale tam jej nepřijali, protože ⌈byl rozhodnut jít⌉ ^{▼▼ř.: jeho tvář šla} do Jeruzaléma. 54 Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, ^{▼▼Mk 3,17} řekli: „Pane, ^▼▼5,8! chceš, abychom přikázali ^{▼▼ř.: řekli} ohni sestoupit s nebe a zahubit je [jako to učinil i Eliáš]?“ ^{▼▼2Kr 1,9—16} 55 Obrátil se a pokáral ^{▼▼srv.: pohrozil; v. 42} je. [Řekl: „Nevíte, jakého jste ducha. ^{▼▼pozdější var.: + Syn člověka nepřišel duše lidí zahubit, ale zachránit.}“] 56 A šli do jiné vesnice.

Způsobilost pro Boží království

Když ^{▼▼//Mt 8,19—22} šli cestou, kdosi mu řekl: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ 58 A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ 59 Jinému řekl: „Následuj mne!“ On řekl: „[Pane,] dovol mi, abych odešel nejprve pohřbít svého otce.“ 60 Řekl mu: „Nech mrtvé pohřbít jejich mrtvé; ty však jdi a rozhlašuj Boží království.“ 61 Také jiný řekl: „Budu tě následovat, Pane, jen mi napřed dovol se rozloučit s těmi, kteří jsou v mém domě.“ ^{▼▼1Kr 19,20} 62 Ježíš mu řekl: „Nikdo, kdo vloží [svou] ruku na pluh a ohlíží se zpět, ^{▼▼::Fp 3,13} není způsobilý pro Boží království.“