Act 10 | CzeCSP | STEP | V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, setník pluku zvaného Italský,

Acts 10

Petr a Kornélius

1 V Cesareji ^▼▼8,40 žil nějaký muž jménem Kornélius, setník ^{▼▼srv. L 7,2nn; 23,47} pluku ^{▼▼21,31; 27,1; Mt 27,27; [asi 600 mužů, desetina legie]} zvaného Italský, 2 člověk zbožný, ^{▼▼2,5; 22,12} který se bál Boha ^{▼▼v. 22.35; 13,16!; srv. 9,31; Gn 22,12; Ž 102,16} s celým svým domem, ^{▼▼[Tak jako v StS (např. Gn 7,1; 1S 1,21) je výraz dům používán též pro rodinu, resp. lidi, kteří v tom domě žijí a k němu patří (včetně služebníků). V NS se evangelium dotýká často celého „domu“]; Sk 11,14; 16,15.34; 18,8; Ř 16,10!; 1K 1,16} ⌈dával mnoho almužen⌉ ^{▼▼ř.: dělal mnoho skutků milosrdenství; 3,2!} lidu a stále ^{▼▼Mt 18,10p; L 18,1v; He 13,15; 2Te 1,11v} se modlil k Bohu. 3 Kolem ⌈třetí hodiny odpoledne⌉ ^{▼▼ř.: deváté hodiny dne; srv. 3,1} spatřil jasně ve vidění ^{▼▼v. 17.30; 9,10} Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: „Kornélie!“ 4 Pozorně na něho pohlédl, ulekl ^{▼▼ř.: stal se vystrašeným 24,25; 22,9; L 24,5.37} se a řekl: „Co je, Pane?“ Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily, ^{▼▼Zj 8,4} jako připomínka ^{▼▼Ex 28,29; Nu 10,10; 31,54; [tj. a byly Bohem přijaty — srv. Ž 141,2]} před Bohem. 5 Pošli nyní muže do Joppe a pozvi [jistého] Šimona, který se nazývá Petr. ^{▼▼v. 18.32; Mt 10,2; Mk 3,16} 6 Ten je hostem u nějakého Šimona koželuha, který má dům u moře.“ 7 Když anděl, který k němu mluvil, odešel, zavolal si dva ze svých domácích sluhů a zbožného vojáka, jednoho z těch, kteří zůstávali věrně při něm, 8 všechno jim vysvětlil a poslal je do Joppe.

9 Druhého dne, když oni byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr na střechu ^{▼▼srv. Jr 32,29; Sf 1,5; Mt 24,17} domu, aby se kolem poledne ^{▼▼ř.: šesté hodiny} pomodlil. ^{▼▼//11,5—14} 10 Dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, ocitl se ve vytržení: 11 vidí otevřené nebe, ^{▼▼7,56; Ez 1,1; Mt 3,16; J 1,51; Zj 4,1; 19,11} z nějž [k němu] sestupuje jakási nádoba jako veliká plachta, za čtyři rohy [svázaná a] spouštěná k zemi. 12 V ní byli všichni čtvernožci, [dravá zvěř,] zemští plazi i nebeští ptáci. 13 I zazněl ^{▼▼ř.: stal se} k němu hlas: „Vstaň, ^{▼▼8,26; Mt 2,13} Petře, zabíjej a jez!“ 14 Petr řekl: „Ne, Pane! ^{▼▼Gn 19,18; Mt 16,22} Nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého!“ ^{▼▼Lv 11,20—25; Ez 4,14} 15 A opět k němu hlas zazněl podruhé: „Co Bůh očistil, ty nepokládej za poskvrněné!“ ^{▼▼Mt 15,11; Mk 7,19; Ř 14,14; 1K 10,25} 16 To se stalo třikrát ^{▼▼Gn 41,32; J 21,17; 2K 13,1} a [hned] byla ta nádoba [zase] vzata vzhůru do nebe.

17 Zatímco byl Petr na rozpacích, ^{▼▼L 9,7!} co by to vidění, které spatřil, mohlo znamenat, hle, muži poslaní Kornéliem se doptali na Šimonův dům a dorazili k bráně, 18 zavolali a vyptávali se, je–li tu hostem Šimon zvaný Petr. 19 Když Petr přemýšlel o tom vidění, Duch ^▼▼8,29mu řekl: „Hle, [tři] muži tě hledají. 20 Vstaň, sestup a jdi bez pochybování s nimi, neboť já jsem je poslal.“ ^{▼▼9,17; 13,4; Iz 48,16; Za 2,13} 21 Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Hle, já jsem ten, kterého hledáte. Co je důvodem vašeho příchodu?“ 22 Oni řekli: „Setník Kornélius, muž spravedlivý, ^{▼▼Mk 6,20} který se bojí Boha a o němž celý židovský národ vydává dobré svědectví, ^▼▼6,3p dostal pokyn ^{▼▼Mt 2,12} od svatého ^{▼▼Mk 8,38} anděla, aby tě pozval do svého domu a vyslechl tvá slova.“ 23 Pozval je tedy dovnitř a pohostil je.

Druhého dne vstal a vyšel s nimi, i někteří bratři ^{▼▼v. 45; 1,15p; 11,12!} z Joppe šli s ním. 24 Nazítří vešli ^{▼▼var.: vešel} do Cesareje. Kornélius je očekával; svolal své příbuzné ^{▼▼L 2,44; 21,16} a nejbližší přátele. 25 Když Petr vstupoval, Kornélius mu vyšel vstříc, padl k jeho nohám a poklonil ^{▼▼Gn 43,28; 1S 25,23; Da 2,46; Mt 8,2; Zj 19,10} se. 26 Petr ho pozdvihl a řekl: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“ ^▼▼14,15 27 Za hovoru s ním vešel dovnitř a nalezl tam mnoho shromážděných lidí. 28 I řekl jim: „Vy víte, jak nezákonné je pro židovského muže připojovat se k člověku z jiného národa ^{▼▼11,3; J 4,9} nebo ho navštěvovat. Ale mně Bůh ukázal, abych žádného člověka nepokládal ^{▼▼ř.: nenazýval poskvrněným …} za poskvrněného nebo nečistého. 29 Proto jsem také bez ^{▼▼hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]}odmluvy přišel, když jsem byl pozván. Ptám se tedy, z jakého důvodu jste mne pozvali.“ 30 A Kornélius odpověděl: ^{▼▼ř.: říkal} „Před čtyřmi dny [jsem se postil] ^{▼▼při vypuštění varianty je nutno vypustit všechny tři současně; 13,3} do této hodiny [a o] deváté [hodině] jsem se modlil ve svém domě, a hle, přede mnou stál muž v zářivém ^{▼▼L 23,11p} rouchu 31 a řekl: 'Kornélie, tvá modlitba byla vyslyšena ^{▼▼L 1,13} a tvé skutky milosrdenství ^▼▼v. 2 byly vzpomenuty před Bohem. 32 Pošli tedy do Joppe a povolej Šimona, který je nazýván Petr; ten je hostem v domě Šimona koželuha u moře. [On přijde a bude k tobě mluvit].' 33 Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi dobře učinil, že jsi přišel. Nyní tedy my všichni jsme tu před Bohem, ^{▼▼var.: tebou} abychom vyslechli vše, co ti bylo od Boha ^{▼▼var.: Pána} nařízeno.“

Petr mluví v Kornéliově domě

Petr otevřel ústa ^▼▼8,35 a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh ⌈nikomu nestraní⌉, ^{▼▼ř.: není přijímač osob; Mt 22,16p} 35 ale v každém národě je mu milý ^{▼▼n.: přijatelný / vítaný} ten, kdo se ho bojí ^▼▼v. 2 a činí spravedlnost. ^{▼▼Ž 15,2; 1J 2,29} 36 To je slovo, [které] poslal synům Izraele, když zvěstoval pokoj ^{▼▼L 2,14; Ř 5,1!; Ef 2,17} skrze Ježíše Krista -- on je Pánem ^▼▼2,36 všech. 37 Vy sami víte o tom, ^{▼▼ř.: slovu / věci; n.: o událostech, které se děly …} co se dálo po celém Judsku, počínajíc Galileou, po křtu, který hlásal Jan. ^{▼▼Mk 1,1—5} 38 Jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval ^{▼▼4,23; Mt 8,8p} všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, ^{▼▼13,10; Mt 4,1!} protože Bůh byl s ním. ^▼▼J 3,2 39 My jsme svědky ^▼▼1,8 všeho, co učinil v té krajině Židů a v Jeruzalémě. A oni ho pověsili na dřevo a zabili. 40 Bůh jej však třetího dne probudil ^▼▼5,30 z mrtvých a dal mu zjevit se; 41 ne všemu lidu, ale svědkům předem Bohem určeným, nám, kteří jsme s ním po jeho vzkříšení ^{▼▼ř.: vstání} z mrtvých jedli ^{▼▼L 24,43} a pili. 42 A nařídil ^▼▼1,4 nám, abychom lidu vyhlásili a dosvědčili, ^{▼▼18,5; 20,24} že on je ten Bohem ustanovený soudce živých i mrtvých. ^{▼▼2Tm 4,1; 1Pt 4,5} 43 Jemu všichni proroci ^▼▼3,18 vydávají svědectví, že skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů ^▼▼2,38 každý, kdo v něho věří.“ ^{▼▼J 3,15}

Pohané přijímají Ducha Svatého

Ještě když Petr říkal tato slova, padl Duch Svatý ^{▼▼8,16n; 19,6} na všechny, kteří tu řeč ^{▼▼ř.: to slovo} slyšeli. 45 A ⌈věřící ^{▼▼2,44; 16,1} ze Židů⌉, ^{▼▼ř.: ti věrní z obřízky; v. 23} kteří přišli s Petrem, byli ohromeni tím, že i na pohany ^{▼▼ř.: národy} byl vylit ^▼▼2,33 dar Ducha Svatého, ^▼▼2,38 46 neboť je slyšeli mluvit jazyky ^▼▼2,4 a velebit Boha. Potom Petr prohlásil: 47 „Může někdo odepřít vodu, ^▼▼8,36 aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali Ducha Svatého [tak] jako my?“ 48 A nařídil, aby byli pokřtěni ve jménu ⌈Ježíše Krista⌉. ^{▼▼var.: Pána [Ježíše [Krista]]
,} ^{▼▼var.: A nařídil jim ve jménu Ježíše Krista dát se pokřtít.} Potom ho poprosili, aby s nimi zůstal několik dní.