Genesis 1

Počátek

1Na počátku
Př 8,22—24; Ž 93,2; 102,25—27v; Iz 40,21; Mk 13,19; J 1,1—3; He 1,10—12; 1J 1,1; [Jde o počátek vesmíru a člověka; nikoli Boha, který přebývá ve věčnosti (Iz 66,1n — tj. mimo prostor a čas.]
stvořil
v. 21.27; Iz 42,5; 45,12.18; Ž 90,2v; Sk 17,24v; Ř 1,20; He 11,3v; Zj 4,11; 10,6; [h. slso bārā’ se používá pouze o Bohu a popisuje stvoření něčeho nového a dokonalého. Buď se jedná o stvoření z ničeho jako při prvotním stvoření (He 11,3v), anebo o obnovu nebo přetvoření pro nový účel či nové uspořádání (srv. Ž 51,10; Iz 65,17)]
Bůh
[h. výraz ’ₑlōhîm je plurál od ’ₑlôah velmi častý ve spojení se sg. slovesa; v takovém případě označuje jediného pravého Boha a plurál pak vyjadřuje Boží majestát a svrchovanost. Naproti tomu ve spojení se slovesem v pl. (např. Sd 2,3) a také v případech zřejmých z kontextu (Dt 4,28; 6,14) se jedná o bohy — pohanská božstva]
určeno (členem, zájmenným suffixem, vazbou)
nebesa
14,19; Ex 20,11; Iz 37,16; Jr 32,17; 1Pa 16,26; Neh 9,6; Ž 8,4; 115,15; Sk 4,24
určeno (členem, zájmenným suffixem, vazbou)
zemi.
Jb 38,4; Př 3,19; Jr 10,12
2Země
n.: Země pak …; h.: A země …
byla ⌈pustá a prázdná,⌉
Jr 4,23; Iz 45,18p
temnota
Iz 9,1; 58,10
byla
Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
nad hlubinou
Př 8,24.27n; Iz 51,10; Ez 31,15; Jon 2,6
a ⌈Duch
Iz 40,13; Ž 33,6; 104,30
Boží⌉
41,38; Ex 31,3; Nu 24,2; 1S 10,10
se vznášel
Dt 32,11
Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
nad vodami.
3I řekl
Ž 33,6; 148,5v; 2K 4,6; 2P 3,5
Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo.
4Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil
[klíčový výraz kapitoly (srv. v. 6.7.14.18) a vůbec celého Zákona (Ex 26,33; Lv 10,10; 20,24; Nu 8,14; Dt 4,41; 10,8; srv. 1Kr 8,53; Neh 9,2; Ez 42,20); zde vidíme, že světlo existuje souběžně s tmou, ale vzájemně se vylučují (nemísí se); srv. J 1,5]
Bůh světlo od tmy.
n.: temnoty; v. 2
5Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí; a byl večer a bylo ráno,
[tak je v židovském pojetí chápán den — od večera přes ráno do soumraku]
jeden
n.: První
den.

6I řekl Bůh: Budiž klenba
srv. Ez 1,22; 10,1
uprostřed vod a 
Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
nechť odděluje vody od vod.
7Bůh tedy udělal klenbu a oddělil vody, které byly pod klenbou, od vod,
Ž 148,4
které byly nad klenbou. A stalo se tak.
8Bůh nazval klenbu nebesy;
Iz 40,22; Jb 37,18
a byl večer a bylo ráno, den druhý.

9I řekl Bůh: Ať se vody pod nebesy shromáždí
Jr 3,17
na jedno místo a ukáže se souš.
Jon 1,9
A stalo se tak.
10Bůh nazval souš zemí a nahromaděné
Ex 7,19!; Lv 11,36
vody nazval moři. Bůh viděl, že to bylo dobré.
11I řekl Bůh: Ať země dá vyrašit trávě,
2S 23,4
zeleni vysévající semeno, ovocnému stromoví
Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
nesoucímu na zemi ovoce podle svého druhu, ve kterém je jeho semeno. A stalo se tak.
12Země
Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
vydala trávu, zeleň vysévající semeno podle svého druhu a stromoví
Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
nesoucí ovoce, ve kterém je jeho semeno podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
13A byl večer a bylo ráno, den třetí.

14I řekl Bůh: Ať jsou světla
n.: světelná tělesa
na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a byla na
pl., množné číslo (plurál)
znamení,
9,12; 17,11; Dt 4,34; Jr 10,2
určování časů,
Ž 104,19
dnů a let.
15A ať jsou světly na nebeské klenbě, aby svítila na zemi. A stalo se tak. 16Bůh udělal dvě veliká světla:
Ž 74,16; 136,7nn; Jr 31,35; [slova slunce a měsíc nejsou prav. záměrně použita, protože oba výrazy označovaly uctívaná pohanská božstva (srv. Dt 4,19); zde je naopak zdůrazněno (dále ještě třemi slovesy, popisujícími jejich funkci), že to jsou stvořené věci, nikoliv božstva]
Větší světlo, ⌈aby
podstatné jméno
vládlo ve dne,⌉
n. (h.): pro vládu dne / noci; (n : aby svítilo ve …)
a menší světlo, ⌈aby
podstatné jméno
vládlo v noci,⌉
n. (h.): pro vládu dne / noci; (n : aby svítilo ve …)
a hvězdy.
Ž 8,4; Iz 40,26; Am 5,8; [pro jejich množství jsou v Písmu vícekrát použity k vyjádření velkého počtu — např. Gn 15,5; Dt 1,10; Na 3,16]
17Bůh je dal na nebeskou klenbu, aby svítila na zemi, 18a aby ⌈ovládala den a noc⌉
n.: vládla ve dne a v noci
a oddělovala světlo od tmy. Bůh viděl, že to bylo dobré.
19A byl večer a bylo ráno, den čtvrtý.

20I řekl Bůh: Ať se vody hemží ⌈živou havětí⌉
h.: havětí duše živé
a ať létavci
Tímto výrazem překládáme h. ‘ôṗ , které zahrnuje vše, co létá, tedy jak ptactvo, tak hmyz. Na jiných místech h. výraz dle souvislosti překládáme většinou „pták“ / „ptactvo“
létají nad zemí pod
h.: na / proti tváři …
nebeskou klenbou.
21Bůh stvořil
v. 1p
veliké draky
Jb 7,12; Neh 2,13; Iz 27,1; 51,9; Ž 74,13; 148,7
a všechny
sg., jednotné číslo (singulár)
pohyblivé
Pozn. 78 v tabulce na str. 1499
formy života, jimiž se začaly hemžit vody, podle jejich druhů, také každého okřídleného létavce podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
22A Bůh je požehnal
v. 28; 2,3; 5,2; 12,2; [v h. je slso ḇ–r–ḵ vždy spojeno s předmětem v akuzativnim postavení; v češtině je obvyklejší používání dativu, proto používáme akuzativ pouze v případech, kdy lépe vystihuje míru nebo způsob, jak se k předmětu vztahuje]
Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
slovy: Ploďte a množte se
[tím není řečeno, že by zvířata byla myslící stvoření, která by měla poslechnout příkaz, ale vyjádřeno, že plodnost ve zvířecím světě je důsledkem Božího nařízení, a nikoliv výsledkem pohanského kultu plodnosti]
a naplňte vody v mořích; a létavci ať se rozmnoží na zemi.
23A byl večer a bylo ráno, den pátý.

24I řekl Bůh: Ať země
Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
vydá
sg., jednotné číslo (singulár)
formy života podle jeho druhu: Dobytek, plazy
sg.; h. slovo může zahrnovat i brouky (tj. vše, co se hýbe na zemi)
a zemskou zvěř podle svého druhu.
7,14
A stalo se tak.
25Bůh učinil zemskou zvěř podle jejího druhu, dobytek podle jeho druhu a každého
Pozn. 50 v tabulce na str. 1499
zemského plaza podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.

26I řekl Bůh: Učiňme
[Tato řeč v pl. je předmětem stálých dohadů a diskusí. Může být svědectvím o Trojici, může být projevem Božího uvažování o jeho úmyslech, může být oznamováním jeho úmyslů těm, kteří mají přístup do jeho přítomnosti; (srv. 3,22!; 11,7; Jb 1,6—12; 2,1—6; Iz 6,8; 1Kr 22,19—23; Jr 23,18; Za 3,1—7)]
člověka
[na kolektivní význam „lidi / lidstvo“ (zastoupené v násl. verši mužem a ženou) poukazuje následný pl. slovesa panovat; srv. 6,1.5]
⌈k
n.: na náš / v našem …;
 našemu obrazu,
9,6; 5,3; 1K 11,7; Ef 4,24; srv. Ko 3,10p; [tzn. aby pro stvoření představoval Boha]
jako naši podobu,
5,1; Jk 3,9
n.: v naší podobě, podle našeho tvaru
aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi.
27Bůh stvořil
v. 1p
člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je ⌈muže a ženu.⌉
n.: mužského a ženského pohlaví. 5,2; Dt 4,16; Mt 19,4
28Bůh je požehnal a řekl jim:
h.: + Bůh
Ploďte a množte se
9,1; Lv 26,9; Jr 29,6
a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.
29A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na
Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm.
9,3; Ž 104,14; 136,25; 1Tm 4,3
30Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm
Ž 145,15; 147,9
každou zelenou rostlinu. A stalo se tak.
31Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, den šestý.

Informací o autorských právech CzeCSP