2Cor 4 | CzeCSP | STEP | Když tedy máme tuto službu podle milosrdenství, kterého se nám dostalo, neochabujeme,

‏ 2 Corinthians 4

1 Když tedy máme tuto službu ^{▼▼5,18; Sk 20,24; 1K 3,5} podle milosrdenství, kterého se nám dostalo, ^{▼▼1K 7,5} neochabujeme, ^{▼▼v. 16; L 18,1p} 2 ale odřekli jsme se věcí ukrývaných ^{▼▼1K 4,5} kvůli hanbě ^{▼▼Ř 6,21} a nepočínáme si ^{▼▼ř.: nechodíme} chytrácky ^{▼▼12,16p; 11,3; 1K 3,19; Ef 4,14} ani nepřekrucujeme slovo Boží, ^▼▼2,17 nýbrž zjevováním pravdy se představujeme ^{▼▼n.: doporučujeme} každému lidskému porozumění ^{▼▼n.: svědomí (5,11; srv. 1K 8,10; 10,29)} před Bohem. 3 Je–li však naše evangelium ^▼▼2,12 zahaleno, ^▼▼3,14 je zahaleno těm, kteří hynou. ^{▼▼1K 1,18} 4 Jim, nevěřícím, ^{▼▼1K 6,6!} bůh ^{▼▼J 12,31} tohoto věku ^{▼▼Mt 13,22} oslepil myšlení, aby jim nevzešlo světlo ^{▼▼Sk 26,18} ⌈evangelia slávy⌉ ^{▼▼1Tm 1,11p} Krista, jenž je obrazem ^{▼▼Ko 1,15p; He 1,3} Božím. 5 Neboť nehlásáme sami sebe, ^{▼▼1K 1,13—15} nýbrž Ježíše Krista, ^{▼▼1,19; 1K 1,23} Pána, a sebe jako vaše otroky ^{▼▼Mt 20,27; 1K 9,19} pro Ježíše. 6 Neboť Bůh, který řekl: 'Z temnoty ať zazáří světlo,' ^{▼▼Gn 1,3} zazářil v našich srdcích, ^{▼▼2Pt 1,19} ⌈aby osvítil lidi poznáním⌉ ^{▼▼ř.: k osvícení poznání; 10,5!} Boží slávy v osobě ^{▼▼ř.: ve tváři} Ježíše Krista.

7 Tento poklad máme však v hliněných ^{▼▼tzn. z vypálené hlíny} nádobách, ^{▼▼Mt 12,29p; Sk 9,15; Ř 9,22} aby přemíra té moci byla ⌈z Boha⌉, ^{▼▼ř.: Boží} a ne z nás. 8 Ve všem jsme sužováni, ^▼▼1,8 ale nejsme vháněni do úzkých; býváme v nejistotě, ^{▼▼n.: bezradní; L 24,4; J 13,22; Sk 25,20; Ga 4,20} ale nejsme zoufalí; ^{▼▼n.: nepropadli jsme bezradnosti (v ř. sl. hříčka dvou slov — druhé zesílené předponou „ex–“)} 9 jsme pronásledováni, ^{▼▼J 15,20; Ř 8,35} ale nejsme opouštěni; ^{▼▼He 13,5} jsme sráženi, ^{▼▼Ž 37,24} ale nejsme ničeni. ^{▼▼Ž 129,2} 10 Stále nosíme na ^{▼▼ř.: v} svém těle ^{▼▼Ga 6,17} Ježíšovo umírání, ^{▼▼ř.: umrtvování / usmrcení} aby byl na ^{▼▼ř.: v} našem těle zjeven i Ježíšův život. ^{▼▼Ř 6,5—8} 11 Neboť my, kteří žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby i život Ježíšův byl zjeven na ^{▼▼ř.: v} našem smrtelném těle. 12 Takže v nás působí smrt, kdežto ve vás život. 13 Protože však máme téhož Ducha víry podle toho, co je napsáno: 'Uvěřil jsem, proto jsem mluvil,' ^{▼▼//Ž 116,10} i my věříme, proto také mluvíme, ^{▼▼2,17; Tt 2,1!; 1Te 2,4} 14 a víme, ^▼▼1,7! že ten, který vzkřísil ^{▼▼Ř 4,24p; Ga 1,1; Ef 1,20; Ko 2,12; 1Te 1,10} [Pána] Ježíše, také nás s ^{▼▼var.: skrze Ježíše} Ježíšem vzkřísí ^{▼▼ř.: vzbudí} a postaví spolu s vámi. 15 Vždyť to všechno je kvůli vám, aby milost, rozhojněná ^{▼▼9,8; Ř 5,15} skrze mnohé lidi, ^▼▼1,11 rozmnožila vděčnost ke slávě Boží.

16 Proto neochabujeme; ^▼▼v. 1 i když náš vnější člověk chátrá, ten vnitřní ^{▼▼Ř 7,22} se však den ze dne obnovuje. ^{▼▼Ko 3,10} 17 To naše nynější lehké soužení ^▼▼1,4! nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy, ^{▼▼Ř 8,18} 18 když nehledíme na věci viditelné, ^{▼▼5,7; Ko 1,16} ale na neviditelné; ^{▼▼He 11,1} neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné.