Act 20 | CzeCSP | STEP | Když ten rozruch ustal, svolal si Pavel učedníky, povzbudil je , rozloučil se s nimi a vydal se na cestu do Makedonie.

‏ Acts 20

Pavel v Makedonii a v Řecku

1 Když ten rozruch ustal, svolal si Pavel učedníky, ^▼▼11,26 povzbudil ^{▼▼11,23; Ef 6,22; Ko 4,8; 1Te 2,11} je, rozloučil ^{▼▼ř.: pozdravil na odchodu; 21,6; srv. Ř 16,3} se s nimi a vydal se na cestu do Makedonie. ^{▼▼16,9; 19,21} 2 Prošel ty krajiny, povzbudil bratry mnohými slovy a přišel do ^{▼▼hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]}Řecka, 3 kde ^{▼▼[snad opět v Korintě]} strávil tři měsíce. Židé proti němu nastrojili léčku, ^{▼▼v. 19; 9,23} právě když se chystal plavit do Sýrie, i rozhodl ^{▼▼ř.: nastalo rozhodnutí} se, že se vrátí přes Makedonii. 4 [Až do Asie] ho doprovázeli Sopatros, ^{▼▼[snad totožný se Sosipatrem — Ř 16,21]} [Pyrrhův syn] z Beroje, ^▼▼17,10 z Tesalonických pak Aristarchos ^▼▼19,29! a Sekundus, Gaius ^{▼▼[zřejmě z Galatie, jiný nežli z Makedonie (19,29)]} z Derbe a Timoteus, ^▼▼16,1 z Asie Tychikos ^{▼▼Ef 6,21; Ko 4,7; 2Tm 4,12; Tt 3,12} a Trofimos. ^{▼▼21,29; 2Tm 4,20} 5 Ti ⌈šli napřed⌉ ^{▼▼ptc. aoristu; var.: přišli} a čekali na nás ^▼▼16,10p v Troadě. ^▼▼16,8 6 My jsme po dnech nekvašených chlebů ^{▼▼12,3; [to chtěl být asi již v Jeruzalémě (19,21), nyní doufal, že dorazí do Letnic ( 20,16)]} vypluli z Filip ^▼▼16,12 a za pět dní jsme k nim dorazili do Troady, kde jsme strávili sedm dní.

Oživení mrtvého chlapce

První den v týdnu ^{▼▼1K 16,2; [tj. v neděli]}jsme se sešli k lámání chleba. ^▼▼2,42 Pavel s nimi rozmlouval, ^▼▼17,2p protože chtěl druhý den odejít, a protáhl svou řeč ^{▼▼ř.: slovo} až do půlnoci. 8 V horní místnosti, kde jsme byli shromážděni, bylo mnoho lamp. 9 Nějaký mladík jménem Eutychos seděl na okně. ^{▼▼2K 11,33†} Když Pavel dlouho mluvil, zmáhal ho hluboký spánek. Přemožen spánkem spadl dolů z třetího poschodí. Zdvihli ho mrtvého. 10 Pavel sešel dolů, padl na něho, objal ho a řekl: „Neznepokojujte se, neboť jeho duše je v něm.“ ^{▼▼1Kr 17,21; Mk 5,39} 11 Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a jedl, ^{▼▼ř.: ochutnal / okusil (Ž 34,9; Mt 27,34)} a dlouho do rána s nimi rozmlouval; ^{▼▼24,26; L 24,14p} a tak odešel. ^{▼▼ř.: vyšel} 12 Chlapce přivedli živého a byli velice ^{▼▼ř.: ne mírně; HL} povzbuzeni.

Rozloučení se staršími z Efesu

My jsme ⌈šli napřed⌉ ^{▼▼var.: přišli} na loď a vypluli jsme k Assu, ^{▼▼[na druhé straně poloostrova, asi 64 km podél pobřeží, kdežto po pevnině cca 32 km od Troady; u dnešního Behram Koy]} kde jsme měli přibrat Pavla. Tak nám to totiž nařídil, ^{▼▼1Tm 1,3} a sám se chystal ⌈cestovat po souši⌉. ^{▼▼n.: jít pěšky} 14 Když se s námi setkal ^{▼▼var.: setkával} v Assu, vzali jsme ho na loď a přijeli ^{▼▼ř.: přišli} jsme do Mitylény. ^{▼▼[nejdůležitější přístav na ostrově Lesbos, asi 70 km od Assu]} 15 A když jsme odtud odpluli, dostali jsme se druhého dne ⌈do blízkosti⌉ ^{▼▼ř.: naproti} Chiu. ^{▼▼[větší ostrov v Egejském moři]} Další den jsme připluli k Samu ^{▼▼[další ostrov]} a [po zastávce v Trogylliu] jsme příští den přijeli ^{▼▼ř.: přišli} do Milétu. ^{▼▼2Tm 4,20; [přístav na Z pobřeží Asie (2,9p), asi 70 km J od Efesu, asi 200 km z Mitylény]} 16 Pavel se totiž rozhodl minout Efes, ^▼▼18,19 aby se nezdržel v Asii, neboť spěchal, aby se dostal na den Letnic ^{▼▼2,1; 1K 16,8; [z padesáti dní po Velikonocích již šestnáct uplynulo]} do Jeruzaléma, bude–li to jen trochu možné.

17 Z Milétu poslal vzkaz do Efesu a zavolal si starší ^▼▼11,30 církve. 18 Když k němu přišli, řekl jim: „Vy víte, jak jsem od prvního dne, kdy jsem vstoupil ^{▼▼n.: položil nohu (srv. Dt 1,36)} do Asie, byl s vámi po celý čas 19 a sloužil ^{▼▼24,14v; Ř 12,11} jako otrok ^{▼▼Ga 1,10} Pánu se vší pokorou, ^{▼▼2K 10,1v; Ef 4,2; Fp 2,3; 1Pt 3,16} v slzách ^{▼▼v. 31; 2K 2,4; Fp 3,18} i zkouškách, ^{▼▼n.: pokušeních} které mě potkaly pro úklady ^▼▼v. 13 Židů; 20 jak jsem nic nezamlčel z toho, co by vám prospívalo, ale všechno jsem vám oznámil, ^▼▼v. 27 když jsem vás učil ^{▼▼Dt 4,5} veřejně ^▼▼18,28 i po domech. ^{▼▼2,46; 5,42} 21 Naléhavě jsem Židům i Řekům ^▼▼14,1! svědčil ^▼▼8,25 o pokání ^{▼▼2,38; 11,18; 2Tm 2,25; 2Pt 3,9} k Bohu a o víře ^{▼▼13,8; 26,18; Ef 1,15; Fm 1,5} v ^{▼▼ř. eis — do; 24,24; 26,18; Ko 2,5; 1Pt 1,21} našeho Pána Ježíše [Krista]. 22 A nyní, hle, jsa spoután Duchem, ^{▼▼n.: duchem} jdu do Jeruzaléma ^{▼▼L 9,51} a nevím, ^{▼▼::J 13,1; 18,4; Jk 4,14} co mne tam ^{▼▼ř.: v něm} potká, 23 kromě toho, že mi Duch Svatý v každém městě dosvědčuje, že mne čekají pouta ^{▼▼2Tm 2,9} a soužení. ^{▼▼14,22; 9,16; 21,33} 24 Avšak v žádném ohledu si necením své duše víc, než abych dokončil svůj běh ^{▼▼13,25; 2Tm 4,7} a službu, ^{▼▼1,17; 2K 4,1} kterou jsem přijal ^{▼▼Ga 1,1; Tt 1,3} od Pána Ježíše: dosvědčovat ^▼▼18,5! evangelium o Boží milosti.“ ^▼▼v. 32

25 „A nyní, hle, já vím, že vy všichni, mezi kterými jsem procházel a hlásal [Boží] království, ^▼▼28,31 již nespatříte mou tvář. ^{▼▼Ko 2,1} 26 Proto vám dnešního dne dosvědčuji, že jsem čistý ^▼▼18,6 od krve všech lidí, 27 neboť jsem nic nezamlčel a oznámil jsem vám celou vůli ^{▼▼n.: plán / úradek; 13,36; Ž 73,24; Ef 1,11; 1Pt 4,3} Boží. 28 Dávejte pozor ^{▼▼Mt 6,1; 16,6; L 21,34} na sebe a na celé stádo, ^{▼▼Iz 40,11; L 12,32; J 21,15—17; 1Pt 5,2} v němž vás Duch Svatý ustanovil za strážce, ^{▼▼1Tm 3,2p} abyste pásli ^{▼▼Mi 5,4} Boží ^{▼▼var.: Pánovu} církev, ^{▼▼1K 10,32} kterou si získal ^{▼▼1K 6,20} ⌈vlastní krví⌉. ^{▼▼var.: krví vlastního (Syna)
,} ^{▼▼Ef 1,7!; 1Pt 1,19; Zj 5,9} 29 Já vím, že po mém odchodu k vám vejdou draví vlci, ^{▼▼Ez 22,27; Mt 7,15} kteří nebudou šetřit stádo. 30 I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, ^{▼▼1K 11,19; 2Tm 4,3n; 2Pt 2,1.18} aby strhli učedníky za sebou. 31 Proto buďte bdělí ^{▼▼Mt 24,42; 26,41; 1K 16,13; 1Te 5,6; He 13,17} a mějte na paměti, že jsem po tři roky ^▼▼19,10p dnem i nocí ^{▼▼v. 7; Mk 5,5; L 18,7; 1Te 2,9; 3,10!} nepřestal se slzami ^{▼▼2K 2,4} napomínat ^{▼▼ř.: radit ohledně vyhnutí se či opuštění nepatřičného způsobu chování; Ř 15,14; 1K 4,14; Ko 1,28; 1Te 2,11; 5,12.14; 2Tm 4,2; srv. nomen Ef 6,4} jednoho každého z vás. 32 A nyní vás svěřuji ^{▼▼14,23; 1Tm 1,18; 1Pt 4,19} Bohu a slovu jeho milosti, ^▼▼14,3 které ^{▼▼n.: který} má moc ^{▼▼Ř 16,25!} vás zbudovat ^{▼▼9,31; 1K 8,1; Ef 4,12} a dát vám dědictví ^{▼▼Ef 1,14; 5,5; 1Pt 1,4} mezi všemi posvěcenými. ^{▼▼26,18; J 17,19; 1K 1,2; He 10,14} 33 Nezatoužil jsem po stříbře, zlatě ani oděvu nikoho z vás. ^{▼▼1K 9,12; 2K 11,9; 1Pt 5,2} 34 Sami víte, že pro potřeby mé a těch, kteří byli se mnou, ^▼▼19,22 sloužily tyto ruce. ^▼▼18,3 35 Ve všem jsem vám ukázal, že takto máme pracovat, ^{▼▼Ef 4,28; 1Te 4,11} ujímat se slabých ^{▼▼Ř 15,1; 1Te 5,14} a pamatovat na slova ^{▼▼[tato vazba byla v prvotní církvi užívána při citování Ježíšových slov (1 Klement 46,7)]} Pána Ježíše, neboť on řekl: 'Blaženější je dávat než brát.'“ ^{▼▼[vzácný případ Ježíšova výroku, který není uveden v evangeliích]}

36 ⌈Po těch slovech⌉ ^{▼▼ř.: To pověděv} poklekl ^{▼▼9,40; 21,5; Mt 14,23; Ef 3,14} a s nimi všemi se pomodlil. ^{▼▼L 9,28} 37 Všichni se dali do velikého pláče, ⌈objímali Pavla⌉ ^{▼▼ř.: padli na Pavlovo hrdlo} a líbali ^{▼▼Gn 50,1; L 7,38} ho. 38 Nejvíce se rmoutili nad tím slovem, které řekl, že již více nespatří jeho tvář. ^▼▼v. 25 A doprovázeli ^▼▼15,3 ho k lodi.