Act 22 | CzeCSP | STEP | „Muži bratři a otcové, poslyšte nyní mou obhajobu před vámi.“

‏ Acts 22

1 „Muži bratři ^▼▼1,16 a otcové, ^▼▼7,2 poslyšte nyní mou obhajobu ^{▼▼ř. apologia; [první z několika, které bude Pavel pronášet (24,10; 25,8; 26,1; 1K 9,3p; 2Tm 4,16)]}před vámi.“ 2 Když uslyšeli, že k nim mluví hebrejským jazykem, ještě více se ztišili. I řekl: 3 „Já jsem Žid ^▼▼21,39 narozený v Tarsu v Kilikii, avšak vychovaný v tomto městě. U nohou Gamalielových ^▼▼5,34 jsem byl přesně ^▼▼18,25 vyučen otcovskému zákonu ⌈a horlil jsem⌉ ^{▼▼ř.: jsa horlitelem; 21,20} pro Boha jako dnes vy všichni. 4 A pronásledoval ^▼▼26,11 jsem tu Cestu ^▼▼9,2 až na smrt; muže i ženy jsem spoutával a dával do vězení, ^▼▼8,3 5 jak mi může dosvědčit i velekněz ^{▼▼[Kaifáš, který býval veleknězem před více než dvaceti lety, byl již mrtev; nyní byl Ananiáš (23,2). Avšak mohly to dosvědčit záznamy]} a ⌈všichni starší⌉. ^{▼▼ř.: celé staršovstvo} Od nich jsem přijal dopisy pro bratry a šel jsem do Damašku, abych také ty, kteří byli tam, přivedl spoutané do Jeruzaléma k potrestání. ^{▼▼26,11†}

Pavel vypráví o svém obrácení

Stalo se mi však, když jsem byl na cestě a blížil se k Damašku, že kolem poledne ^{▼▼[v 9,3 to není uvedeno]} mě náhle ozářilo ^▼▼L 2,9 velmi jasné světlo ^{▼▼Zj 1,16} z nebe. 7 Padl jsem ^{▼▼Ez 1,28; Da 8,17; Zj 1,17} na zem a uslyšel jsem hlas, který mi pravil: 'Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?' 8 Já jsem odpověděl: 'Kdo jsi, Pane?' Řekl mi: 'Já jsem Ježíš Nazaretský, ^{▼▼ř.: Nazorejský} kterého ty pronásleduješ.' 9 Ti, kdo byli se mnou, uviděli sice světlo [a ulekli se], ^{▼▼10,4; 24,25} ale neslyšeli hlas toho, který ke mně mluvil. 10 Řekl jsem: 'Co mám učinit, ^▼▼16,30 Pane?' Pán mi řekl: 'Vstaň ^{▼▼Mk 10,49} a jdi do Damašku, a tam ti bude řečeno všechno, co ti je nařízeno učinit.' 11 Protože jsem od jasu ^{▼▼ř.: slávy; L 9,32} toho světla neviděl, vedli mě moji průvodci za ruku ^▼▼13,11 a tak jsem přišel do Damašku.

12 Nějaký Ananiáš, zbožný muž ^{▼▼10,2; L 2,25; 1,6} podle Zákona, ^{▼▼L 2,39; Ř 9,22} mající dobré svědectví ^▼▼10,22 od všech ⌈tam bydlících Židů⌉, ^{▼▼var.: Židů bydlících v Damašku} 13 přišel za mnou, postavil se přede mě a řekl mi: 'Bratře Saule, prohlédni.' A já jsem v tu chvíli ⌈na něho pohlédl⌉. ^{▼▼var.: nabyl zraku.} 14 On řekl: 'Bůh našich otců ^{▼▼3,13; 24,14} si tě vyvolil, ^{▼▼1,24; 15,7; J 13,18} abys poznal jeho vůli, ^{▼▼J 7,17; Ř 12,2; Ef 5,17} uviděl ^{▼▼1K 9,1} jeho Spravedlivého ^▼▼3,14 a uslyšel hlas z jeho úst, 15 neboť mu budeš přede všemi lidmi svědkem ^{▼▼1,8; 23,11; 26,16} toho, co jsi viděl a slyšel. ^▼▼4,20 16 A proč nyní váháš? Vstaň, dej se pokřtít ^{▼▼8,12; 18,8} a smyj ^{▼▼1K 6,11} své hříchy vzývaje jeho jméno.'“ ^{▼▼2,21; Ř 10,12; 1K 1,2}

Pavel prohlásil, že byl poslán k pohanům

„Stalo se mi, když jsem se vrátil do Jeruzaléma ^▼▼9,26 a modlil ^{▼▼3,1; Mt 21,13} se v chrámě, ^▼▼2,46 že jsem se ocitl ve vytržení. ^{▼▼10,10; 2K 12,3} 18 Spatřil jsem Ježíše, ^{▼▼ř.: ho} jak mi říká: 'Pospěš si a vyjdi rychle z Jeruzaléma, protože nepřijmou tvé svědectví o mně.' 19 A já jsem řekl: 'Pane, oni vědí, že já jsem dával věznit a bičovat v synagogách ty, kdo v tebe věří. ^{▼▼srv. Ř 3,22; 1K 1,21; n.: na tebe spoléhají} 20 Když byla prolévána krev tvého svědka Štěpána, i já jsem byl při tom, souhlasil ^▼▼8,1 jsem s tím a hlídal jsem šaty těch, kdo ho zabíjeli.' 21 I řekl mi: 'Jdi, neboť já tě vyšlu daleko k pohanům. ^{▼▼ř.: národům; 9,15}'“

Pavel poukazuje na své římské občanství

Až potud ^{▼▼ř.: po toto slovo} ho poslouchali. Ale pak pozdvihli svůj hlas a říkali: „Odstraň ^▼▼21,36 ze země takového člověka, neboť nesmí zůstat naživu!“ ^▼▼25,24 23 Protože křičeli, rvali si šaty a házeli do vzduchu prach, ^{▼▼srv. 13,51; n : hlínu; 2S 26,13} 24 velitel ^▼▼21,31p rozkázal, aby Pavla ^{▼▼ř.: ho} zavedli do kasáren; a nařídil ^{▼▼ř.: řekl} při jeho výslechu použít důtky, ^{▼▼He 11,36} aby se dozvěděl, z jakého důvodu na něho tak křičeli. 25 Když ho ⌈přivázali řemeny⌉, ^{▼▼ř.: natáhli (pro) řemeny; n.: natáhli, aby byl bičován} řekl Pavel setníkovi, který tam stál: „Smíte bičovat římského občana, ^{▼▼ř.: člověka} a to bez soudu?“ ^▼▼16,37 26 Když to setník uslyšel, přišel k veliteli a oznámil mu to. Řekl: „Co chceš dělat? Vždyť tento člověk je římský občan!“ ^{▼▼ř.: Říman} 27 Velitel přišel k Pavlovi a řekl mu: „Řekni mi, jsi římský občan?“ On řekl: „Ano.“ 28 Velitel mu na to řekl: „Já jsem získal toto občanství za veliké peníze.“ Pavel řekl: „Já jsem se však jako římský občan narodil.“ ^{▼▼[tj. zdědil po rodičích; srv. Jr 2,14p]} 29 Okamžitě od něho odstoupili ti, kteří ho měli vyslýchat. Také velitel dostal strach, když se dověděl, že Pavel je římský občan, a on ho dal spoutat.

Pavel před veleradou

Druhého dne, protože chtěl bezpečně poznat, z čeho jej Židé obviňují, ho odvázal a rozkázal, aby se sešli velekněží a celá velerada. ^{▼▼Mt 26,59} Pak vyvedl ^{▼▼ř.: odvedl dolů} Pavla a postavil ho před ně.