Act 1 | CzeCSP | STEP | První zprávu, ó Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš začal činit a učit,

‏ Acts 1

Připomenuto zaslíbení Ducha

1 První zprávu, ^{▼▼n.: knihu (ř.: slovo)} ó Theofile, ^▼▼L 1,3 jsem napsal ^{▼▼ř.: učinil} o všem, co Ježíš začal činit a učit, 2 až do dne, kdy byl vzat vzhůru, ^{▼▼1,9; Mk 16,19} když skrze Ducha Svatého dal příkazy apoštolům, ^{▼▼v. 26; 2,42n; 4,33nn; 5,12; 8,1.14!; 9,27; L 6,13!} které si vyvolil. ^{▼▼v. 24; J 13,18} 3 Jim také po svém utrpení mnoha důkazy ^{▼▼ř. tekmérion, HL; tj. průkazné, přesvědčivé znamení} prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit ^{▼▼1K 15,5—7} a říkal jim o Božím království. ^{▼▼8,12; 14,22; 19,8; 28,23.31; Mk 1,15; L 4,43} 4 A když s nimi jedl, ^{▼▼10,41; [?]; n.: shromažďovat se / být pospolu} nařídil ^{▼▼10,42; 13,47; Mt 21,6!} jim, aby se nevzdalovali z Jeruzaléma, ^{▼▼L 24,29} ale očekávali Otcovo zaslíbení ^▼▼2,33 -- „které jste slyšeli ode mne, 5 neboť Jan křtil vodou, vy však po nemnohých těchto dnech budete pokřtěni v Duchu Svatém. ^{▼▼Mk 1,8}“

Ježíšovo nanebevzetí

Když se tedy sešli, tázali se ho: „Pane, v tomto čase obnovíš ^{▼▼3,21p; 1Mak 15,3; Mt 17,11} království ^{▼▼n.: kralování / panování} pro Izrael?“ ^{▼▼L 17,20; 19,11} 7 Řekl jim: „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec ^{▼▼Mt 24,36} uložil ve své vlastní pravomoci, 8 ale přijmete ^{▼▼n.: obdržíte / dostanete; 2,38} ⌈moc ^{▼▼6,8; Mi 3,8; Ř 15,19} Ducha Svatého, který na vás přijde⌉, ^{▼▼n.: moc, až Duch Svatý na vás přijde} a budete mi svědky ^{▼▼v. 22; 2,32; 3,15; 5,32; 10,39; 13,31; 22,15; L 24,48; J 15,27} v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku ^▼▼8,1nn a až po nejzazší konec země.“ ^{▼▼Mt 24,14; 28,19; Ř 10,18; Ko 1,23} 9 Když to pověděl, byl ⌈před jejich zraky⌉ ^{▼▼ř.: oni hledíce} vyzdvižen a oblak ^{▼▼Mt 17,5; L 21,27} jim ho vzal z očí. 10 A když se upřeně dívali do nebe, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži ^{▼▼L 24,4} v bílých šatech 11 a řekli: „Muži galilejští, co tu stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru [do nebe], ^{▼▼Mk 16,19} přijde ^{▼▼Mt 16,27} právě tak, jak jste ho viděli odcházet do nebe.“

Vybrání Matěje namísto Judy

Potom se vrátili do Jeruzaléma z hory nazývané Olivová, ^{▼▼Mt 21,1; J 8,1} která je blízko Jeruzaléma, ve vzdálenosti sobotní cesty. ^{▼▼vzdálenost, kterou bylo dovoleno ujít: asi 1 km} 13 Když vešli do města, vystoupili do horní místnosti, ^{▼▼Mk 14,15} kde pobývali Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip, Tomáš, Bartoloměj, Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta ^{▼▼Horlivec} a Juda Jakubův. ^{▼▼Mt 10,2nn} 14 Ti všichni zůstávali jednomyslně ^{▼▼ř. homothymadon — 2,1.46; 4,24; 5,12; 7,57; 8,6; 12,20; 15,25; 18,12; 19,29; Ř 15,6†} oddáni ^{▼▼6,4; Ř 12,12; Ko 4,2} modlitbě ^{▼▼var.: + a prosbě} spolu se ženami, ^▼▼L 8,2 s Marií, matkou Ježíšovou, a [s] jeho bratry. ^{▼▼Mt 12,46; 13,55; J 7,3}

15 V těch dnech se postavil Petr uprostřed bratří ^{▼▼[ve smyslu: spoluvěřících, sourozenců skrze Kristovu krev, příslušnosti do rodiny Božích dětí (srv. Mt 23,8; Mk 3,35)]; Sk 9,30; 10,23; 11,29; 15,1!; Ř 1,13!; Fp 1,12; 1Tm 6,2; Zj 12,10} -- byl tam pohromadě zástup asi sto dvaceti osob ^{▼▼ř.: jmen} -- a řekl: 16 „⌈Muži bratři,⌉ ^{▼▼[toto oslovení se vyskytuje ve Sk 13×; 2,29.37; 7,2!; 13,15; 15,7; srv. 6,3; 1K 1,10!; Jk 1,2p]} muselo se naplnit ^{▼▼Mt 26,56; J 13,18} slovo Písma, které předpověděl ^{▼▼7,52; Ř 9,29} Duch Svatý ústy ^▼▼15,7 Davidovými ^▼▼4,25 o Judovi, ^{▼▼Mt 26,47} jenž se stal vůdcem těch, kteří se zmocnili Ježíše; 17 byl počítán mezi nás ^{▼▼J 6,70n} a obdržel podíl na této službě. ^{▼▼v. 25; 20,24; 21,19; 2K 4,1} 18 Z odměny za nepravost získal pole, ^{▼▼Mt 27,3—10} a když spadl střemhlav, roztrhl se v půli a všechny jeho vnitřnosti vyhřezly. ^{▼▼Ž 55,16.24} 19 A to se stalo známým všem obyvatelům Jeruzaléma, takže to pole bylo v jejich vlastním jazyce nazváno Hakeldama, to znamená Krvavé pole. 20 Neboť je napsáno v knize Žalmů: 'Jeho příbytek ať zpustne, ať není nikoho, kdo by v něm bydlil' ^{▼▼Ž 69,26} a 'Jeho pověření ^{▼▼ř. episkopé (= dozorčí úřad)} ať obdrží jiný'. ^{▼▼Ž 109,8} 21 Proto se musí jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý ten čas, kdy Pán Ježíš pobýval ^{▼▼ř.: vcházel a vycházel; 9,28; (srv. Nu 27,17; 1Kr 3,7)} mezi námi, ^{▼▼Mk 3,14} 22 od křtu Janova ^{▼▼Mt 3,16} až do dne, kdy byl od nás vzat vzhůru, stát spolu s námi svědkem ^▼▼v. 8 jeho zmrtvýchvstání.“ 23 I postavili dva: Josefa zvaného Barsabáš, jenž měl příjmení Justus, a Matěje. 24 Pak se pomodlili ^{▼▼6,6; 13,3; 14,23} a řekli: „Ty, Pane, který znáš srdce ^{▼▼15,8; 1S 16,7; Jr 17,10} všech, ukaž, kterého z těchto dvou sis vyvolil, ^▼▼v. 2 25 aby dostal místo ^{▼▼var.: los} v této ⌈službě ^▼▼v. 17 a v apoštolství⌉, ^{▼▼n.: apoštolské službě} od něhož se Juda odvrátil a odešel na své ^{▼▼ř.: vlastní (= eufemismus pro smrt)} místo.“ 26 Dali jim losy ^{▼▼Lv 16,8; Nu 26,55; 1S 14,41; Př 16,33; L 1,9} a los padl na Matěje; i byl volbou připojen k jedenácti ^{▼▼2,14; Mt 28,16} apoštolům.