Act 13 | CzeCSP | STEP | V Antiochii byli v místní církvi proroci a učitelé, [jako] Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Manahen, společně vychovaný s tetrarchou Herodem, a Saul.

‏ Acts 13

Vyslání Barnabáše a Saula

1 V Antiochii ^▼▼11,29 byli v ^{▼▼ř.: po (distribut.)} místní církvi proroci ^▼▼11,27! a učitelé, [jako] Barnabáš, ^▼▼4,36! Šimon zvaný Černý, Lucius ^{▼▼Ř 16,21} Kyrénský, ^▼▼11,20 Manahen, společně vychovaný s tetrarchou Herodem, ^{▼▼Mt 14,1p} a Saul. ^{▼▼v. 9p; 9,1} 2 Když konali službu ^{▼▼Ř 15,16; He 10,11; srv. Ex 29,30} Pánu a postili ^{▼▼10,30; Mt 9,15; L 2,37; 2K 6,5} se, řekl Duch Svatý: ^{▼▼8,29; 21,11} „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, ^▼▼14,26 k němuž jsem je povolal.“ ^{▼▼Ga 2,9} 3 Potom, po postu a modlitbách, ^▼▼14,23 na ně vložili ruce ^▼▼6,6 a propustili je.

Apoštolové kážou na Kypru

Oni tedy, vysláni Duchem Svatým, sestoupili do Seleukie ^{▼▼přístavní město v Antiochii} a odtamtud odpluli na Kypr. ^▼▼4,36 5 Když dorazili do Salaminy, ^{▼▼velké město na JV pobřeží Kypru, středisko Židů; poblíž dnešní Famagusty} zvěstovali ^{▼▼v. 38; 15,36; 17,13} Boží slovo ^▼▼18,11 v židovských synagogách. ^{▼▼v. 14; 9,20} Měli s sebou i Jana ^{▼▼12,12; 15,39} jako pomocníka. 6 Když prošli celým ostrovem až do Páfu, ^{▼▼město na JZ pobřeží. asi 160 km od Salaminy} nalezli jakéhosi muže, kouzelníka, ^{▼▼8,9; 19,18} falešného proroka, ^{▼▼Mt 7,15!} Žida jménem Barjezus, 7 který byl u místodržitele ^{▼▼v. 8.12; srv. 18,12; 19,38†} Sergia Paula, muže rozumného. ^▼▼17,12 Ten si zavolal Barnabáše a Saula, protože chtěl ^{▼▼25,22; L 19,3; 23,8} ⌈slyšet Boží slovo.⌉ ^▼▼L 5,1 8 Avšak Elymas, ten kouzelník -- tak se totiž překládá jeho jméno -- se začal stavět proti nim a snažil se ^{▼▼ř.: hledal; 16,10; 17,5} odvrátit místodržitele od víry. ^{▼▼6,7; 16,5; 18,8; 20,21} 9 Saul, jehož nazývali také Pavel ^{▼▼[Tak je dále soustavně nazýván. Bylo běžné, že Židé měli též latinské jméno. Jeho výběr může souviset s obrácením místodržitele Paula]} , byl naplněn Duchem Svatým, ^{▼▼4,8; 9,17} upřeně na něho pohlédl ^▼▼3,4 10 a řekl: „Ó, ty plný vší lsti ^{▼▼Mk 7,22; Ř 1,29; 1Te 2,3} a každé ničemnosti, ^{▼▼n.: podlosti / vypočítavosti; HL} synu Ďáblův, ^{▼▼Mt 13,38; J 8,44} nepříteli ^{▼▼Ř 5,10; Ko 1,21; Fp 3,18} každé spravedlnosti, což nepřestaneš převracet ^{▼▼ř.: křivit; 20,30; Př 10,9; Mt 17,17} přímé ^{▼▼Oz 14,10; 2Pt 2,15} Pánovy cesty? 11 A nyní, hle, Pánova ruka ^{▼▼1S 5,6p; He 10,31} je proti tobě, budeš slepý ^{▼▼9,8; Gn 19,11; 2Kr 6,18} a neuvidíš slunce až do daného času.“ Ihned na něj padla mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku. 12 Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil, ^{▼▼Mt 27,54} pln zděšení ^{▼▼L 4,32; 9,43} nad Pánovým učením. ^{▼▼2,42; J 7,16; 2J 1,9}

V Pisidské Antiochii

⌈Pavel a jeho společníci⌉ ^{▼▼ř.: ti okolo Pavla} vypluli z Páfu a přišli do Pergy ^{▼▼[hl. město Pamfylie, 20 km vých. od důležitého přístavu Attalie (14,25)} v Pamfylii. ^▼▼2,10 Ale Jan se od nich oddělil ^▼▼15,38 a vrátil se do Jeruzaléma. 14 Od Perge šli dál a dorazili do Pisidské Antiochie. ^{▼▼[město asi 160 km sev. od Perge, sídlo římské vojenské i občanské správy} V sobotní den ^{▼▼v. 42; 16,13; 17,2; 18,4; L 4,16} vešli do synagogy a posadili se. 15 Po čtení ze Zákona ^{▼▼15,21; Mt 7,12; 2K 3,14n} a Proroků ^{▼▼v. 27; L 24,44} jim představení synagogy ^{▼▼18,8.17; Mt 9,18p} vzkázali: ^{▼▼ř.: poslali řka} „Muži bratři, ^▼▼1,16 máte–li nějaké slovo povzbuzení ^{▼▼n.: napomenutí; 20,2; 1K 14,3; He 13,22} pro lid, mluvte.“ 16 Pavel vstal, pokynul ^▼▼12,17 rukou a řekl:

„Muži Izraelci ^▼▼2,22 a vy, kdo se bojíte Boha, ^{▼▼v. 26; 10,2; Ko 3,22; Zj 19,5} poslyšte! 17 Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil ^{▼▼Dt 7,6} naše otce, vyvýšil ^{▼▼tj. učinil velkým v počtu i síle; Ex 1,7} tento lid během pobytu v egyptské zemi a vyvedl ^{▼▼Ex 12,51} je z ní vztaženou paží; ^{▼▼Dt 5,15} 18 po dobu asi čtyřiceti let ^{▼▼7,36; Nu 14,34} snášel ^{▼▼var.: se o ně staral} jejich chování na poušti, 19 a když vyhladil sedm národů ^{▼▼Dt 7,1} v kanaánské zemi, dal jim jejich zemi za dědictví; ^{▼▼Joz 14,1} 20 ⌈to vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Potom jim dával⌉ ^{▼▼var.: a potom, (trvalo to) asi čtyři sta padesát let, (jim) dával} soudce ^{▼▼Sd 2,16} až do proroka Samuele. ^{▼▼3,24; 1S 3,19n} 21 Pak žádali o krále, ^{▼▼1S 8,5} a Bůh jim dal Saula, ^{▼▼1S 10,1} syna Kíšova, muže z kmene Benjamínova, na čtyřicet let. 22 A když ho odstranil, ^{▼▼1S 15,23} vzbudil jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: 'Nalezl jsem Davida, ^{▼▼Ž 89,20} syna Jišajova, muže podle mého srdce, ^{▼▼1S 13,14} který bude činit všechnu mou vůli. ^{▼▼Iz 44,28}' 23 Z jeho semene přivedl ^{▼▼var.: vzbudil} Bůh Izraeli podle zaslíbení zachránce, ^{▼▼5,31; L 2,11!} Ježíše. 24 ⌈Před jeho příchodem⌉ ^{▼▼ř.: Před tváří jeho vstupu} Jan předem hlásal křest pokání ^{▼▼Mk 1,4} všemu lidu Izraele. 25 A když Jan dokončoval svůj běh, ^▼▼20,24 říkal: 'Já nejsem ten, za koho mne pokládáte; ^{▼▼Mt 16,13n} ale hle, za mnou přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázat ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}sandály na nohou.'“ ^{▼▼Mk 1,7}

26 „Muži bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kteří se u vás bojíte Boha, nám ^{▼▼var.: vám} bylo posláno slovo ⌈této záchrany⌉. ^{▼▼n.: o této z. …; 4,12; 28,28} 27 Neboť obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho nepoznali, ^▼▼3,17 odsoudili ho, a tak naplnili slova ^{▼▼ř.: hlasy} Proroků, která se čtou ^▼▼v. 15 každou sobotu. 28 A ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, žádali Piláta, ^{▼▼Mt 27,2!.20—25} aby byl popraven. 29 Když dokonali všechno, co je o něm napsáno, sňali jej z dřeva a položili do hrobu. 30 Ale Bůh ho probudil ^▼▼3,15 z mrtvých 31 a on se po mnoho dní ^▼▼1,3 zjevoval ^{▼▼1K 15,5—7} těm, kteří s ním vystoupili z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky ^▼▼1,8 před lidem. 32 A my vám hlásáme radostnou zvěst, ^▼▼8,4.12 že to zaslíbení, ^{▼▼v. 23; 26,6; Ř 4,16; 9,4; Ga 3,29; He 9,15} které ⌈dostali naši otcové⌉, ^{▼▼ř.: se stalo k otcům} 33 splnil Bůh nám, jejich dětem, když vzkřísil ^▼▼2,24! z mrtvých Ježíše, jak je to i napsáno v druhém Žalmu: ^{▼▼n.: Chvalozpěvu} 'Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.' ^{▼▼Ž 2,7} 34 A to, že jej vzkřísil z mrtvých, aby se již více nenavracel do zkázy, řekl takto: 'Dám vám svaté a věrné věci Davidovy.' ^{▼▼Iz 55,3 (LXX)} 35 Proto i na jiném místě praví: 'Nedáš svému Svatému uvidět zkázu.' ^{▼▼Ž 16,10 (LXX)} 36 David totiž, když posloužil vlastnímu pokolení ⌈Boží vůlí, ^▼▼v. 22 usnul⌉, ^{▼▼n.: podle Boží vůle usnul; 2,29} byl připojen ke svým otcům ^{▼▼1Kr 2,10} a uviděl ^{▼▼2,27; n : zakusil / zažil; srv. Ex 10,6; Jr 5,12p} zkázu. ^{▼▼Ž 49,10} 37 Ten však, kterého Bůh vzkřísil ^{▼▼Mt 16,21} z mrtvých, neuviděl zkázu. 38 Budiž vám tedy známo, muži bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění hříchů. ^{▼▼2,38; 24,47} Od všeho, od čeho jste nemohli ^{▼▼He 9,9; 10,4} být ospravedlněni ^{▼▼Ř 3,21n} v zákoně Mojžíšově, 39 je v něm ospravedlňován každý, kdo věří. ^{▼▼10,43; J 3,15; Ř 3,28} 40 Střezte ^{▼▼He 2,3; 3,12} se proto, aby [na vás] nepřišlo to, co je řečeno v Prorocích: 41 'Pohleďte tedy vy, kteří mnou pohrdáte, užasněte a zmizte, protože já ve vašich dnech učiním skutek, skutek, jemuž jistě neuvěříte, když vám o něm bude někdo vypravovat.' ^{▼▼Abk 1,5 (LXX)}“

42 Když vycházeli [ze synagogy], prosili je, ^{▼▼var.: + pohané} aby jim o tom ^{▼▼ř.: ty výroky} pověděli i příští sobotu. ^▼▼v. 14 43 Když bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí z Židů a zbožných ^{▼▼ř.: Boha ctících; v. 50; 16,14; 17,4; 18,7.13} proselytů ^{▼▼Mt 23,15} se vydali za Pavlem a Barnabášem, kteří s nimi mluvili a přesvědčovali ^▼▼18,4! je, aby zůstávali v Boží milosti. ^▼▼11,23

Pavel a Barnabáš se obracejí k pohanům

Příští sobotu se shromáždilo téměř ^▼▼19,26 celé město, ^{▼▼19,29; Mt 8,34} aby vyslechlo Pánovo ^{▼▼var.: Boží} slovo. ^▼▼8,25p 45 Když Židé uviděli zástupy, byli naplněni žárlivostí ^{▼▼5,17; 17,5} a začali tomu, co Pavel říkal, odporovat ^{▼▼19,9; 1Te 2,16} a rouhat se. ^{▼▼18,6; Ju 1,10} 46 Pavel a Barnabáš směle ^▼▼9,27 řekli: „Vám mělo být hlásáno ^{▼▼ř.: promluveno} Boží slovo nejprve. Protože je odmítáte a nepovažujete se za hodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům. ^{▼▼ř.: národům; 22,21; 28,28} 47 Neboť tak nám nařídil Pán: 'Ustanovil ^{▼▼1Tm 1,12!} jsem tě za světlo pohanům, ^{▼▼ř.: národům; 22,21; 28,28} abys byl k záchraně až na konec země.' ^{▼▼Iz 49,6}“ 48 Když to pohané ^▼▼v. 46 slyšeli, radovali se a oslavovali Pánovo slovo a uvěřili ^▼▼4,4! všichni, kteří byli určeni ^{▼▼n.: zařazeni do …; Ef 1,4} k věčnému životu. ^{▼▼Mt 19,16!; Ju 1,21} 49 A Pánovo slovo se šířilo ^▼▼6,7 po celé krajině. 50 Židé však poštvali vážené ^{▼▼Mk 15,43} zbožné ^▼▼v. 45 ženy a přední muže města, podnítili pronásledování ^{▼▼8,1; Mt 10,23; 2Tm 3,11} proti Pavlovi a Barnabášovi a vyhnali ^{▼▼16,39; Am 7,12; Mk 5,17} je od svých hranic. 51 Oni proti nim vytřásli prach ^{▼▼Mt 10,14} z nohou a přišli do Ikonia. 52 A učedníci byli stále naplňováni radostí ^{▼▼15,3; Ř 15,13; Fp 2,2; 2Tm 1,4; Jk 1,2} a Duchem Svatým. ^{▼▼4,31; Ef 5,18}