Luk 14 | CzeCSP | STEP | A stalo se, když v sobotu vešel do domu jednoho z vůdců farizeů pojíst chleba a oni ho pozorně sledovali,

‏ Luke 14

Ježíš ve farizeově domě

1 A stalo se, když v sobotu vešel do domu jednoho z vůdců farizeů pojíst chleba a oni ho pozorně sledovali, 2 hle, byl před ním nějaký ^{▼▼hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]}vodnatelný člověk. 3 Ježíš na to zákoníkům a farizeům řekl: „Je dovoleno v sobotu ^▼▼13,14n uzdravit, nebo ne?“ 4 Oni však mlčeli. I vzal ho, uzdravil jej a propustil. 5 A jim řekl: „Spadne–li někomu z vás syn ^{▼▼Některé rkpp: osel; srv. Dt 5,14, kde kategorie lidí začíná synem a kat. zvířat volem. Ježíšova akce byla nezákonná pouze podle rabínského výkladu, nikoliv podle Zákona samotného.} nebo vůl do nádrže, nevytáhne ho hned v den sobotní?“ 6 Na to nebyli schopni odpovědět. ^{▼▼Mt 21,27; 22,46}

7 Pozvaným, když pozoroval, jak si vybírají ^▼▼22,24 přední místa, pověděl podobenství: 8 „Když by tě někdo pozval na svatební hostinu, neuléhej na ^{▼▼7,36; 24,30} přední ^{▼▼n.: čestné} místo, ^{▼▼20,46; Mt 23,6; Př 25,6} aby snad nebyl pozván někdo vzácnější ^{▼▼n.: váženější; Nu 22,15} než ty. 9 Když pak přijde ten, kdo tebe i jeho pozval, a řekne ti: 'Dej tomuto své místo', potom s hanbou ^{▼▼Př 3,35; 11,2} zaujmeš ^{▼▼ř.: začneš držet} poslední místo. 10 Ale když jsi pozván, jdi a ulehni ^▼▼11,37 na poslední místo, aby ti ten, který tě pozval, až přijde, řekl: 'Příteli, ^{▼▼11,5; Mt 20,13v} postup dopředu. ^{▼▼ř.: výše}' Pak budeš poctěn před všemi svými spolustolujícími. 11 Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, ^{▼▼Př 29,23; Iz 2,11} a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ ^{▼▼1,52; 18,14; Jk 4,10} 12 Říkal také tomu, který ho pozval: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nevolej své přátele ani své bratry ani své příbuzné ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odplaty. ^▼▼6,33 13 Ale když pořádáš hostinu, zvi ^{▼▼Př 31,6n; He 13,2} chudé, zmrzačené, chromé a slepé, ^{▼▼v. 21; 7,22} 14 a budeš blahoslavený, protože nemají, čím ti odplatit; bude ti odplaceno ^{▼▼Mt 25,35—37} při zmrtvýchvstání spravedlivých.“ ^{▼▼J 5,29; Sk 24,15}

Podobenství o veliké večeři

Když to uslyšel jeden ze spolustolujících, řekl mu: „Blahoslavený, ^{▼▼Zj 19,9} kdo bude jíst chléb ^{▼▼13,29; 22,30} v Božím království.“ 16 Ježíš mu řekl: „Jeden ^{▼▼//Mt 22,2—14} člověk pořádal velikou večeři a pozval mnohé. ^{▼▼[Pozvaní na počátku potvrdili svou účast, ale když posel doručil oznámení o začátku večeře, odmítli.]} 17 A v hodinu večeře poslal svého otroka říci pozvaným: 'Pojďte, protože [vše] už je připraveno.' 18 I začali se všichni stejně vymlouvat. První mu řekl: 'Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.' ^{▼▼[odmítnout po předchozím přijetí pozvání bylo urážkou]} 19 A druhý řekl: 'Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu.' 20 A další řekl: 'Oženil ^{▼▼1K 7,33} jsem se, a proto nemohu přijít.' 21 Když otrok přišel, oznámil to svému pánu. Tu se hospodář rozhněval a svému otroku řekl: 'Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.' ^▼▼v. 13 22 A otrok řekl: 'Pane, stalo se, co jsi přikázal, a ještě je místo.' 23 A pán řekl otroku: 'Vyjdi na cesty a k ohradám a přinuť je vejít, aby se můj dům naplnil. 24 Neboť vám pravím, že nikdo z těch mužů, kteří jsou pozváni, neokusí mé večeře.'“ ^{▼▼Mt 21,43; J 3,36; Sk 13,46; He 12,25}

Zvažte nároky učednictví!

Šly s ním velké zástupy. ^▼▼12,1 Obrátil se a řekl jim: 26 „Přichází–li někdo ke mně a nemá v nenávisti ^{▼▼Gn 29,31; Mal 1,3; J 12,25} svého otce ^{▼▼Mt 10,37} a matku, manželku a děti, bratry a sestry, ^{▼▼Dt 13,6—8; 33,9} ano i vlastní duši, ^{▼▼Sk 20,24; Zj 12,11} nemůže být mým učedníkem. 27 Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž, ^▼▼9,23 nemůže být mým učedníkem. 28 Neboť když někdo z vás chce postavit věž, což si napřed nesedne a nepočítá náklad, má–li na dokončení stavby? 29 Jinak by se mu všichni, kteří to vidí, začali posmívat, když by položil základ a nemohl by stavbu dokončit, 30 a říkali by: 'Tento člověk začal stavět, ale nemohl dokončit.' 31 Nebo táhne–li nějaký král, aby se s jiným králem střetl ve válce, což si napřed nesedne a nerozváží, ^{▼▼Př 20,18} je–li schopen s deseti tisíci utkat se s tím, kdo proti němu přichází s dvaceti tisíci? 32 Jestliže ne, pošle poselstvo, dokud je ten druhý král ještě daleko, a ptá se na podmínky míru. 33 Tak tedy žádný z vás, kdo neopouští všechno, co mu náleží, ^{▼▼Fp 3,7n} nemůže být mým učedníkem.“

34 „Dobrá je sůl. Jestliže by však i sůl ztratila chuť, čím bude ochucena? ^{▼▼//Mt 5,13; 9,50} 35 Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať naslouchá.“ ^{▼▼Mt 11,15p}