Luk 15 | CzeCSP | STEP | Přibližovali se k němu všichni celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.

‏ Luke 15

O ztracené ovci

1 Přibližovali se k němu všichni celníci ^▼▼5,27 a hříšníci, aby ho slyšeli. 2 Farizeové a učitelé Zákona reptali: „Tento člověk přijímá hříšníky a jí s nimi.“ ^{▼▼Mt 9,11} 3 Řekl jim toto podobenství: 4 „Kdo ^{▼▼ř.: Který člověk
,} ^{▼▼//Mt 18,12—14} z vás, má–li sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nezanechá těch devadesát devět v pustině a nejde za tou ztracenou, ^▼▼19,10 dokud ji nenalezne? 5 A když ji nalezne, vloží si ji s radostí na svá ramena, 6 přijde domů, svolá ^{▼▼může vyjadřovat svolání k hostině (srv. 1Kr 1,9)} přátele a sousedy a řekne jim: 'Zaradujte se se mnou, ^{▼▼Ř 12,15} protože jsem nalezl svou ovci, která se ztratila.' 7 Pravím vám, že tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, ^▼▼16,15 kteří pokání nepotřebují.“

O ztracené minci

„Nebo nějaká žena, která má deset drachem ^{▼▼ř. drachma — stříbrná mince o váze asi 6 g, podobné hodnoty jako řím. denár (Mt 20,2p)} a jednu by ztratila, což nezapálí lampu, nevymetá dům a pečlivě nehledá, ^{▼▼[dům býval často bez oken a s hliněnou podlahou, což činilo hledání nesnadným]} dokud ji nenalezne? 9 A když ji najde, svolá přítelkyně a sousedky a řekne: 'Zaradujte se se mnou, protože jsem nalezla drachmu, kterou jsem ztratila.' 10 Tak, pravím vám, je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“

O ztraceném synu

Řekl: „Jeden člověk měl dva syny. 12 Mladší z nich řekl otci: 'Otče, dej mi díl ^{▼▼Dt 21,17} majetku, který na mne připadá.' On jim rozdělil majetek. ^{▼▼n.: živobytí} 13 Po nemnoha dnech mladší syn všechno sebral, odešel do daleké krajiny ^{▼▼Př 27,8} a tam rozmařilým ^{▼▼Iz 22,13; Ř 13,13; 1Pt 4,3n; 2Pt 2,13} životem svůj majetek rozházel. ^{▼▼16,1; Př 21,17; 28,7} 14 A když všechno utratil, nastal v té krajině veliký hlad a on začal mít nouzi. 15 Šel a přichytil se jednoho občana té krajiny, a ten ho poslal na svá pole pást vepře. 16 A toužil ⌈se nasytit⌉ ^{▼▼var.: naplnit své břicho} lusky, ^{▼▼[plody rohovníku, tzv. svatojánský chléb, kterým se krmili vepři, ale někdy ho jedli i chudí lidé]} které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával. 17 Tu přišel k sobě ^{▼▼16,23; Jr 31,19; Sk 16,30} a řekl: ^{▼▼ř.: říkal} 'Jak mnoho nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já zde hynu hladem! 18 Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil ^{▼▼Lv 26,40; Ž 32,5; 51,5n; Oz 14,2; Mt 3,6; 1J 1,9} jsem proti nebi i před tebou. 19 Nejsem již hoden ^{▼▼7,6; Gn 32,11; 1K 15,9} nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.' 20 I vstal a přišel ke svému otci. Když byl ještě daleko, jeho otec ho uviděl a byl hluboce pohnut; ^{▼▼Mt 9,36p} i běžel, padl mu kolem krku a zlíbal ^{▼▼Gn 46,29; Sk 20,37} ho. 21 Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. [Učiň mne jedním ze svých nádeníků.]' 22 Otec však řekl svým otrokům: 'Přineste rychle to nejlepší roucho ^{▼▼Gn 37,3; [všechny jmenované věci byly projevem přijetí a postavení]} a oblečte ^{▼▼Za 3,4; Zj 6,11} ho, a dejte mu na ruku prsten ^{▼▼Gn 41,42} a na nohy sandály. ^{▼▼[otroci chodili bosí]} 23 Přiveďte tučné tele, ^{▼▼Gn 18,7; Př 9,2; Iz 25,6} zabijte je, jezme a radujme se, 24 protože tento můj syn byl mrtvý, ^{▼▼v. 32; Ef 2,1; 1Tm 5,6} a zase ožil, ztratil se, a byl nalezen.' A začali se radovat. ^{▼▼v. 7.10}

25 Jeho starší syn byl na poli. Když přicházel a přiblížil se k domu, uslyšel hudbu ^{▼▼ř. symfonia; HL} a tanec. ^{▼▼Ex 15,20; Ž 30,12; ::Pl 5,15} 26 Zavolal si jednoho ze služebníků ^▼▼1,69p a vyptával se, co to má znamenat. 27 On mu řekl: 'Přišel tvůj bratr a tvůj otec zabil tučné tele, že jej dostal nazpět zdravého.' 28 Rozhněval ^{▼▼1S 17,28; Jon 4,1; Sk 14,2; Ř 10,19} se a nechtěl vejít. Jeho otec vyšel a začal mu domlouvat. ^{▼▼2Tm 4,2} 29 On však svému otci odpověděl: 'Hle, tolik let ti sloužím ^▼▼17,10 a nikdy jsem nepřestoupil tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. 30 Když však přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s nevěstkami, ^{▼▼Př 29,3} zabil jsi mu tučné tele.' 31 On mu řekl: 'Synu, ^▼▼2,48 ty jsi vždycky se mnou, a všechno, co je mé, je tvé. ^{▼▼J 17,10} 32 Avšak bylo proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a ožil, ztratil se, a byl nalezen.'“