Luk 2 | CzeCSP | STEP | Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém obydleném světě proveden soupis obyvatelstva .

‏ Luke 2

Ježíšovo narození

1 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení ^{▼▼ř. dogma; Sk 16,4; 17,7; Ef 2,15; He 11,23} od císaře Augusta, ^{▼▼vl. jm. Gaius Octavianus Caepias, císařem 31 př. Kr.—14 po Kr., dekretem Senátu v r. 27 př. Kr. přidáno jméno Augustus (srv. Mt 22,19p; Sk 25,21).} aby byl po celém obydleném světě ^{▼▼tj. Římském impériu; 4,5; 21,26; Mt 24,14!} proveden soupis obyvatelstva. 2 Tento ⌈soupis ^{▼▼Sk 5,37} se konal před tím soupisem, který byl proveden, když⌉ ^{▼▼n.: první soupis se konal (ř.: se stal), když} v Sýrii vládl Quirinius. ^{▼▼Významný daňový soupis se v Judsku konal v letech 6—7 po Kr. V té době (6—9 po Kr.) byl v Sýrii římským legátem (místodržitelem) Publius Sulpicius Quirinius (zemř. 21 po Kr.).} 3 I šli všichni dát se zapsat, každý do svého města. 4 Také Josef vyšel ^{▼▼ř.: vystoupil} z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, ^{▼▼Gn 35,19p; 1S 17,12} neboť byl z domu a rodu Davidova, ^▼▼1,27 5 aby se dal zapsat s Marií, ⌈svou snoubenkou⌉, ^{▼▼var.: zasnoubenou jemu manželkou} která byla těhotná. 6 Stalo se, když tam byli, že se naplnily dny, ^{▼▼1,23; Gn 25,24} aby porodila. 7 I porodila svého ⌈syna, toho prvorozeného⌉, ^{▼▼n.: prvorozeného syna} zavinula ho do plenek a položila do jeslí, ^{▼▼v. 12.16; 13,15 (žlab)†} protože pro ně nebylo místo v útulku ^{▼▼ř. katalyma — pův.: místo vypřáhnutí / odpočinku; obecněji: přístřeší / místnost. (22,11; Mk 14,14†)} pro pocestné.

Anděl to oznamuje pastýřům

V téže krajině byli pastýři, kteří pobývali venku ^{▼▼n.: 'pobývali pod širým nebem'; HL} a v noci drželi hlídky nad svým stádem. 9 A [hle,] postavil se k nim Pánův anděl ^▼▼1,11 a Pánova ^{▼▼var.: Boží} sláva ^{▼▼Ex 16,7.10; Sk 7,55!; Tt 2,13; Zj 18,1} je ozářila; ^{▼▼24,4; Sk 12,7; 26,13} i zmocnil se jich veliký strach. ^{▼▼1,12; 8,35} 10 Anděl jim řekl: „Nebojte ^{▼▼1,13.30} se. Hle, zvěstuji vám dobrou zprávu ^{▼▼Mt 11,5; Sk 13,32} o veliké radosti, která bude pro všechen lid, 11 že se vám dnes ^{▼▼ř. sémeron; 4,21; 5,26; 12,28; 13,32n; 19,5.9; 22,34.61; 23,43.} narodil Zachránce, ^{▼▼Ž 106,21!; J 4,42; Sk 5,31; Fp 3,20; 1Tm 1,1; Tt 1,3p; 2Pt 1,1; 1J 4,14} který je ⌈Kristus Pán⌉, ^{▼▼n.: Kristus, Pán; ve StS se výraz christos kyrios vyskytuje pouze v Pl 4,20 (LXX). Z mimobiblických spisů v Žalmech Šalomounových 18,7.} v městě Davidově. 12 Toto vám bude znamením: ^{▼▼11,30; Ex 3,12; 1S 2,34!; 1K 14,22; Fp 1,28; 2Te 3,17} Naleznete děťátko zavinuté do plenek a ležící v jeslích.“ 13 A náhle ^{▼▼Sk 9,3}se s andělem objevilo ^{▼▼ř.: stalo} množství nebeského vojska ^{▼▼1Kr 22,19; Da 7,10; Sk 7,42†} chválícího ^▼▼v. 20 Boha a říkajícího: 14 „Sláva na výsostech ^▼▼19,38 Bohu a na zemi pokoj ⌈mezi lidmi Božího zalíbení⌉. ^{▼▼var.: v lidech (Boží) zalíbení; var.: [lidem dobré vůle]. ř. eudokia — 'dobrá vůle / zalíbení / přání'; Mt 11,26; L 10,21; Ř 10,1; Ef 1,5.9; Fp 1,15; 2,13; 2Te 1,11†; srv. sloveso v L 3,22.}“

15 A stalo se, že jakmile od nich andělé odešli do nebe, ⌈začali si pastýři mezi sebou říkat⌉: ^{▼▼var.: řekli si pastýři} „Pojďme tedy až do Betléma a podívejme se na to, ^{▼▼ř.: tuto věc} co se tam stalo, co nám Pán oznámil.“ 16 Pospíšili si tam a nalezli Marii i Josefa a děťátko, které leželo v jeslích. 17 Když je spatřili, oznámili slovo, které jim bylo o tom dítěti řečeno. 18 A všichni, kdo to uslyšeli, užasli ^{▼▼v. 33.47; 1,63; 8,25; 11,14} nad tím, co jim pastýři řekli. 19 Marie však ⌈toto všechno⌉ ^{▼▼ř.: všechna tato slova} uchovávala ve svém srdci ^{▼▼v. 51; 1,66} a rozvažovala o tom. 20 Pastýři se pak navrátili, oslavujíce ^{▼▼5,25; Mk 2,12; 2K 9,13} a chválíce ^{▼▼v. 13; 19,37; 24,53; Sk 2,47; 3,8n!; Ř 15,11; Zj 19,5} Boha za všechno, co uslyšeli a uviděli, jak jim to bylo řečeno.

Ježíš v chrámě představen Pánu

Když se naplnilo ^▼▼1,23 osm dní, aby byl obřezán, ^{▼▼1,59; Lv 12,3} ⌈dali mu⌉ ^{▼▼ř.: bylo nazváno jeho} jméno Ježíš; ^▼▼1,31 byl tak pojmenován od anděla před svým početím v lůně.

22 A když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili před Pána, 23 jak je napsáno v Pánově zákoně: 'Každý mužského pohlaví, který otevírá lůno, ^{▼▼ř.: matku} bude nazván svatý Pánu', ^{▼▼//Ex 13,2.12.15} 24 a aby dali oběť podle toho, co je řečeno v Pánově zákoně, 'párek hrdliček nebo dvě holoubata'. ^{▼▼//Lv 12,8}

25 A hle, v Jeruzalémě byl člověk, který se jmenoval Simeon. Byl to člověk spravedlivý ^▼▼1,6 a zbožný, očekávající ^{▼▼v. 38; 23,51; Tt 2,13} potěšení ^{▼▼2Te 2,16; He 6,18} Izraele, a Duch Svatý ^{▼▼1,41.67; 2Pt 1,21} byl na něm. 26 Jemu bylo Duchem Svatým zjeveno, ^{▼▼n.: dáno poznat} že nespatří smrt, ^{▼▼He 11,5} dokud neuvidí Pánova Mesiáše. ^{▼▼ř.: Krista; Mt 2,4p} 27 Ten přišel ⌈v Duchu⌉ ^{▼▼n : veden Duchem; 4,1; Mk 12,36} do chrámu. Když rodiče přinesli ^{▼▼ř.: vnesli} chlapce Ježíše, aby s ním učinili podle obyčeje ^{▼▼Sk 15,1} Zákona, 28 on si ho vzal do ^{▼▼hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]}náručí, vzdal chválu, dobrořečil ^▼▼1,64 Bohu a řekl: 29 „Nyní, ^{▼▼[vv. 29—32 jsou známy pod lat. názvem Nunc Dimittis]} Panovníku, ^{▼▼ř. despotés; Sk 4,24; 2Tm 2,21; 2Pt 2,1; Zj 6,10; srv. Tt 2,9} podle svého výroku propouštíš svého otroka ^{▼▼Sk 4,29; Ř 1,1p} v pokoji, ^{▼▼Gn 15,15; Jr 34,5} 30 neboť mé oči spatřily tvou záchranu, ^{▼▼3,6; Ž 119,166; Iz 52,10; Sk 4,12; Tt 2,11} 31 kterou jsi připravil před tváří všech lidí, 32 světlo ke zjevení národům ^{▼▼n.: pohanům; (nebo také: světlo k odhalení národů)} a slávu tvého lidu Izraele.“ 33 ⌈Jeho otec a⌉ ^{▼▼var.: Josef a jeho} matka se podivovali nad tím, co bylo o něm mluveno. 34 Simeon jim požehnal a řekl Marii, jeho matce: „Hle, on je určen k pádu ^{▼▼Mt 21,44; 1K 1,23; 1Pt 2,8} a povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, jemuž bude odpíráno -- 35 i tvou vlastní duší pronikne meč ^{▼▼J 19,25} -- aby bylo zjeveno myšlení ^{▼▼5,22; 9,47; 24,38; Mt 15,19; Ř 1,21; Ef 4,18v} mnohých srdcí.“ ^{▼▼Dt 8,2; Sk 8,21n}

36 A byla tam prorokyně ^{▼▼Ex 15,20; Sk 21,9} Anna, dcera Fanuelova, z kmene Ašerova. Ta ⌈již byla velmi pokročilého věku⌉; ^{▼▼ř.: byla pokročilá v mnohých dnech} s mužem žila sedm let od svého panenství 37 a vdovou ^{▼▼1Tm 5,9} byla až do svých osmdesáti čtyř let. Neopouštěla chrám, posty ^{▼▼Sk 13,3}a prosbami sloužila ^{▼▼Sk 24,14!; He 9,14; Zj 7,15} Bohu dnem i nocí. ^{▼▼18,7; 1Te 3,10!; 1Tm 5,5; srv. 1Kr 8,29} 38 A v té hodině přistoupila, děkovala ^{▼▼HL; sl. zn. veřejně vyznávat díky / uznání} Bohu a říkala ^{▼▼ř.: mluvila} o něm všem, kteří očekávali ^▼▼v. 25 vykoupení ^{▼▼1,68; He 9,12; Ř 3,24v} Jeruzaléma. ^{▼▼var.: v Jeruzalémě (/ v Izraeli / Izraele)}

39 A když vykonali všechno podle Pánova zákona, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. ^{▼▼v. 51; 1,26; 4,16} 40 Dítě pak rostlo ^{▼▼v. 52; 1,80} a sílilo naplňováno moudrostí a Boží milost byla ⌈s ním⌉. ^{▼▼ř.: na něm
,} ^{▼▼1S 3,19}

Dvanáctiletý Ježíš v chrámě

Jeho rodiče chodívali každý rok do Jeruzaléma na svátek velikonoc. ^{▼▼ř.: pascha (Mt 26,2p; J 2,13)} 42 Také když mu bylo dvanáct let, vystupovali [do Jeruzaléma], jak bylo o této slavnosti zvykem. ^▼▼1,9 43 A když se po dokonání těch dnů vraceli domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to ⌈jeho rodiče⌉ ^{▼▼var.: [Josef a jeho matka]} zpozorovali. 44 Protože se domnívali, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými. 45 A když ho nenalezli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. 46 I stalo se, že ho po třech dnech nalezli v chrámě, jak sedí ^{▼▼5,17; Mt 5,1p} uprostřed učitelů, ^{▼▼5,17; J 3,10; Sk 5,34} naslouchá jim a vyptává se jich. 47 Všichni, kteří ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností ^{▼▼ř. synesis — 'rozumnost / chápavost'; Mk 12,33; 1K 1,19; Ef 3,4; Ko 1,9; 2,2; 2Tm 2,7†.} a odpověďmi. 48 Když ho rodiče spatřili, zhrozili ^▼▼4,32 se a jeho matka mu řekla: „Synu, ^{▼▼ř.: Dítě} co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“ 49 A on jim řekl: „Jak to, že jste mne hledali? Nevěděli jste, že ⌈musím ^{▼▼[první z Ježíšových „musím“ (tedy priorit) v L; 4,43; 7,40; 9,22; 13,33; 19,5; J 3,14; 9,4; 10,16; srv. Sk 19,21]} být ve věcech svého Otce⌉? ^{▼▼ř.: v těch mého Otce musím být; n.: musím být tam, kde jde o věc mého Otce; n.: musím být v domě svého Otce}“ 50 Ale oni neporozuměli ^{▼▼9,45; 18,34} tomu slovu, které jim pověděl. 51 I sestoupil ^▼▼4,31p s nimi, přišel do Nazareta a byl jim poddán. ^{▼▼srv. Ef 5,21} Jeho matka pečlivě uchovávala ⌈všechna [tato] slova⌉ ^{▼▼n.: všechny ty[to] věci} ve svém srdci. ^▼▼2,19 52 A Ježíš prospíval v moudrosti a v tělesném růstu ^▼▼v. 40 a v přízni ^{▼▼n.: milosti} u Boha i u lidí. ^{▼▼Př 3,4; Ř 14,18}