Luk 23 | CzeCSP | STEP | Celé jejich shromáždění povstalo a odvedli jej k Pilátovi.

‏ Luke 23

Ježíš před Pilátem

1 Celé ^{▼▼//Mt 27,11—14} jejich shromáždění ^{▼▼ř.: množství} povstalo a odvedli jej k Pilátovi. ^▼▼3,1 2 Začali ho obviňovat: ^{▼▼n.: obžalovávat; 6,7} „Tohoto člověka jsme nalezli, jak rozvrací náš národ, brání dávat daně císaři ^▼▼20,22 a říká, že sám je Mesiáš ^{▼▼ř.: Kristus} král.“ ^{▼▼Sk 17,7} 3 Pilát ^{▼▼1Tm 6,13} se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ ^{▼▼v. 38; 1,33} On mu odpověděl: „Ty říkáš.“ ^▼▼22,70 4 Pilát řekl velekněžím a zástupům: „Na tomto člověku nenalézám žádnou vinu.“ ^{▼▼ř.: důvod (pro obvinění); v. 14.22; Sk 19,40} 5 Ale oni naléhali a říkali: „Svým učením bouří lid po celém Judsku, začal v Galileji ^{▼▼4,14; Mk 1,14} a přišel až sem.“

Před Herodem

Jakmile to Pilát uslyšel, otázal se, zda ten člověk je Galilejský. ^{▼▼Mt 26,69p} 7 A když zjistil, že ⌈podléhá Herodově ^{▼▼Mt 14,1p} pravomoci⌉, ^{▼▼ř.: je z Herodovy pravomoci} poslal ho k Herodovi, protože i on byl v těch dnech v Jeruzalémě. 8 Když Herodes Ježíše uviděl, velmi se zaradoval; neboť si ho už dlouho přál vidět, ^▼▼9,9 protože o něm [mnoho] slyšel, a doufal, že od něho uvidí nějaké znamení. ^▼▼11,16 9 Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpověděl. 10 Stáli tam velekněží a učitelé Zákona a prudce ho obviňovali. ^▼▼11,53 11 [I] Herodes jím se svými vojáky pohrdl, vysmál se mu, oblékl ho do nádherného ^{▼▼Jk 2,2n; ř.: zářivého (Sk 10,30; Zj 15,6; 19,8); [zřejmě královských barev, tj. bílé nebo šarlatové]} roucha a poslal ho zpět k Pilátovi. 12 V ten den se Herodes a Pilát ^{▼▼Sk 4,27} spolu spřátelili; předtím totiž žili ^{▼▼ř.: byli} ve vzájemném nepřátelství.

Pilát chce Ježíše propustit

Pilát svolal velekněze, vůdce a lid 14 a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka, že ⌈podněcuje lid ke vzpouře⌉, ^{▼▼ř.: odvádí lid} a hle, když jsem ho před vámi vyslechl, nenalezl jsem na tomto člověku nic, ^{▼▼ř.: žádný důvod, (pro který …); v. 4} z čeho jej obviňujete. 15 Ale ani Herodes ne, neboť ⌈ho poslal zpět k nám⌉. ^{▼▼var.: jsem vás poslal zpět k němu.} A hle, neučinil nic, za co by zasluhoval smrt. 16 Jakmile ho tedy potrestám, propustím ho.“ 17 [O svátcích jim totiž musel propouštět jednoho vězně.] 18 Ale všichni společně vykřikli: „Odstraň tohoto a propusť nám Barabáše!“ 19 Ten byl uvržen do vězení pro jakousi vzpouru, vzniklou ve městě, a pro vraždu. 20 Pilát k nim znovu promluvil, neboť chtěl Ježíše propustit. 21 Oni však volali: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“ 22 Řekl jim potřetí: „Co tedy ten člověk udělal zlého? Žádný důvod ^{▼▼n.: vinu; v. 4.14} pro trest smrti jsem u něj nenalezl. Potrestám ho tedy a propustím.“ 23 Oni však naléhali velikým křikem ^{▼▼ř.: … hlasy} a žádali, aby byl ukřižován; a křik ^{▼▼ř.: … hlasy} jejich [a velekněží] sílil. 24 A tak se Pilát rozhodl ⌈jejich žádosti vyhovět⌉. ^{▼▼ř.: aby se stala jejich žádost} 25 Propustil toho, který byl pro vzpouru a vraždu ^{▼▼Sk 3,14} uvržen do vězení a kterého žádali, Ježíše pak vydal jejich vůli.

Cesta na popraviště

A když ho odváděli, chytili nějakého Šimona z Kyrény, ^{▼▼Mt 27,32p} jdoucího z pole, a vložili na něho kříž, aby ho nesl za Ježíšem. 27 Za ním šlo veliké množství lidu a žen, které se bily v prsa ^{▼▼v. 48; Mt 11,17p} a oplakávaly ho. 28 Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Dcery jeruzalémské, ^{▼▼srv. Pís 1,5} nade mnou neplačte, spíše plačte nad sebou a nad svými dětmi. 29 Neboť hle, přicházejí dny, v nichž budou říkat: 'Blahoslavené ^▼▼11,27 jsou neplodné, lůna, která nerodila, a prsy, které nekojily!' ^▼▼21,23 30 Tehdy začnou 'říkat horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikryjte nás!' ^{▼▼Oz 10,8} 31 Protože dělají–li toto ⌈se zeleným stromem⌉, ^{▼▼ř.: v zeleném stromě} co se stane ⌈se suchým⌉? ^{▼▼ř.: v suchém}“

Ukřižování

Byli s ním vedeni k popravě ^{▼▼ř.: aby byli zahubeni / odstraněni} i jiní: dva zločinci. 33 A když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali tam jeho i ty zločince -- jednoho po pravici a druhého po levici. 34 [Ježíš říkal: „Otče, ^{▼▼v. 46; 22,42; 10,21} odpusť ^{▼▼Mt 6,14; J 20,23; Sk 7,60; 1K 4,12} jim, neboť nevědí, ^{▼▼Sk 3,17; 1K 2,8; 1Tm 1,13} co činí.“] Když si dělili jeho šaty, hodili los. ^{▼▼var.: losy; Ž 22,19} 35 Lid stál a díval se. I vůdci se mu vysmívali ^{▼▼16,14; Pl 3,14} a říkali: „Jiné zachránil, ^{▼▼7,3; J 12,47; 2Tm 1,9; Tt 3,5} ať zachrání sebe, je–li ten Kristus Boží, ten Vyvolený.“ ^{▼▼9,35; Iz 42,1; 1Pt 2,4} 36 Posmívali se mu i vojáci, kteří přistupovali a přinášeli mu ocet 37 a říkali: „Jsi–li ty ten král Židů, zachraň sám sebe.“ 38 Byl nad ním i nápis [napsaný řeckými, latinskými ^{▼▼ř.: římskými} a hebrejskými písmeny]: „Toto je král Židů.“ ^▼▼v. 3

39 Jeden z pověšených zločinců ho urážel slovy: „Což ty nejsi Kristus? Zachraň sám sebe i nás!“ 40 ⌈Ale druhý ho napomínal⌉: ^{▼▼ř.: Odpověděv však druhý, káraje ho řekl:} „To se ani Boha nebojíš? ^{▼▼18,2; Dt 25,18; Zj 15,4} Vždyť jsi stejně odsouzený. 41 A my spravedlivě, neboť dostáváme, co si zasluhujeme za své skutky, ale tento nic zlého ^{▼▼ř.: nemístného; v. 47} neudělal.“ 42 ⌈A říkal: „Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“⌉ ^{▼▼var.: A říkal Ježíšovi: „Vzpomeň si na mne, Pane, až přijdeš ve své královské moci [nebo: se svým královstvím].“} 43 [Ježíš] mu řekl: „Amen, pravím ti, ^▼▼4,24 dnes budeš se mnou v ráji. ^{▼▼Slovo paradeisos je per. původu a znamenalo „park / obora“, později místo blaženého pobytu, jakým byla zahrada Eden (Gn 2—3); 2K 12,4; Zj 2,7†}“

44 Bylo ^{▼▼//Mt 27,45—56} již okolo šesté hodiny; ^{▼▼tj. poledne} tu nastala tma po celé zemi až do ⌈deváté hodiny⌉, ^{▼▼tj. třetí hodina po poledni} 45 ⌈protože se zatmělo⌉ ^{▼▼var.: [a zatmělo se]} slunce. Opona ^{▼▼Mt 27,51p} svatyně se uprostřed roztrhla. 46 A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, ^▼▼v. 34 do tvých rukou odevzdávám svého ducha. ^{▼▼Ž 31,6}“ Když to řekl, vydechl naposled. 47 Když setník ^{▼▼Mt 8,5p} uviděl, co se stalo, slavil Boha řka: „Skutečně, tento člověk byl spravedlivý.“ ^{▼▼n : nevinný; v. 4.41} 48 A všechny ty zástupy, které se sešly na tuto podívanou, když uviděly, co se stalo, odcházely bijíce se do prsou. ^▼▼v. 27 49 Opodál stáli všichni jeho známí, i ženy, ^▼▼8,2 které ho doprovázely z Galileje, a viděli to.

Josef z Arimatie uložil tělo do hrobky

A ^{▼▼//Mt 27,57—61} hle, muž jménem Josef, člen rady [a] muž dobrý ^{▼▼Sk 11,24!} a spravedlivý ^▼▼1,6!-- 51 ten nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem -- z židovského města Arimatie, který [také sám] očekával Boží království. ^{▼▼L 2,38; n.: kralování} 52 Ten přišel k Pilátovi a vyžádal ^{▼▼[Pozůstatky popravených často zůstávaly nepohřbeny anebo byly položeny do obyčejného hrobu chudých. Blízký příbuzný mohl o tělo požádat, avšak čin váženého Josefa byl odvážným ztotožněním se s odsouzeným.]} si Ježíšovo tělo. ^{▼▼Dt 21,22n} 53 Sňal je, zavinul do plátna a položil ho do hrobky vytesané ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován. ^{▼▼ř.: ležící} 54 Byl den přípravy a ⌈nastávala sobota.⌉ ^{▼▼ř.: svítalo na sobotu}

55 Ženy, které s ním přišly z Galileje, ^▼▼v. 49 ho doprovodily; viděly hrob i to, jak bylo jeho tělo uloženo. ^{▼▼n.: pochováno; (Podobně v Mk 15,47.)} 56 Pak se vrátily a připravily vonné látky a oleje. ^{▼▼2Pa 16,14} V sobotu podle přikázání ^{▼▼Ex 20,10} zachovaly klid.