‏ Mark 6

V Nazaretu

1Vyšel ▼
▼//Mt 13,54—58
odtamtud a přišel do své vlasti; ▼
▼n.: domovské obce /-i
jeho učedníci ho doprovázeli.
2Když nastala sobota, začal učit v synagoze. ▼
▼1,21!
A mnozí, kteří ho slyšeli, byli ohromeni ▼
▼1,22!
a říkali: „Odkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána? A jaké mocné činy ▼
▼Mt 11,20n
se dějí skrze jeho ruce! ▼
▼v. 5; 5,23; Sk 19,11
3Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona, a nejsou jeho sestry zde s námi?“ A pohoršovali se nad ním. 4Ježíš jim říkal: „Prorok ▼
▼J 4,44
není beze cti, leda ve své vlasti, ▼
▼n.: domovské obce /-i
mezi svými příbuznými a ve svém domě.“
5A nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých ▼
▼ř. arróstos; v. 13; 16,18; Mt 14,14; 1K 11,30†; srv. Mal 1,8 (LXX)
vložil ruce a uzdravil je.
6A divil ▼
▼5,20!; L 7,9p
se pro jejich nevěru. ▼
▼16,14

A procházel okolní vesnice a učil. ▼
▼1,21!
7

Vysílání Dvanácti po dvojicích

Zavolal ▼
▼//Mt 10,1.9—14
si Dvanáct ▼
▼3,13.16
a začal je posílat dva a dva a dával jim pravomoc nad nečistými duchy. ▼
▼1,23
8Přikázal jim: ▼
▼//Mt 10,8nn
„Neberte si nic na cestu, jen hůl, ne chleba, ani mošnu, ani měďáky ▼
▼ř.: měď; 12,41
do opasku,
9ale mějte uvázané ▼
▼Ef 6,15
sandály a neoblékejte si dvojí spodní oděv.“
10A říkal jim: „Kdekoli vstoupíte do domu, tam zůstávejte, dokud odtamtud neodejdete. 11A když by vás ⌈některé místo nepřijalo⌉ ▼
▼var.: někteří nepřijali
a neposlechli by vás tam, až budete odtamtud vycházet, vytřeste prach zpod svých nohou jim na svědectví. [Amen, pravím vám, v den soudu bude snesitelněji zemi sodomské a gomorské než onomu městu.]“
12Vyšli a vyhlásili, ▼
▼var.: hlásali
aby lidé činili pokání. ▼
▼1,15; L 15,7; 16,30; Sk 2,38
13Vyháněli ▼
▼1,34
mnoho démonů, mazali olejem ▼
▼Jk 5,14
mnohé neduživé ▼
▼v. 5p
a uzdravovali.

14

Herodes a Jan Křtitel

Uslyšel ▼
▼//Mt 14,1—12
to král Herodes, neboť se Ježíšovo jméno stalo známým. ▼
▼Mt 12,16p; srv. Sk 7,13; Fp1,13
Říkalo se: ▼
▼var.: Říkal
„Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci.“ ▼
▼n.: se skrze něj dějí tyto mocné činy; v. 2
15Jiní však říkali: „Je to Eliáš!“ Jiní zase říkali: „Prorok -- jeden z těch proroků.“ ▼
▼8,28; Mt 21,11
16Když to uslyšel Herodes, říkal: „Jan, kterého jsem já sťal, vstal ▼
▼Mt 16,21p
[z mrtvých].“
17Neboť sám Herodes dal ▼
▼ř.: poslav (… zajal a spoutal)
Jana zajmout a spoutat ve vězení kvůli Herodiadě, ženě svého bratra Filipa, protože se s ní oženil.
18Jan totiž Herodovi říkal: „Nesmíš ▼
▼Mt 14,4
mít ženu svého bratra!“
19A Herodias to měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla. 20Herodes se totiž Jana bál, věděl, že je muž spravedlivý ▼
▼Mt 1,19; Sk 10,22
a svatý, a ochraňoval ho. Mnohdy, když ho vyslechl, ⌈byl v úzkých, ale⌉ ▼
▼var.: to činil a
rád mu naslouchal.
21Vhodný den ▼
▼ř.: Den dobrého času / příležitosti; srv. He 4,16†; 2Mak 14,29; Ž 104,27 (LXX)
nastal, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu ▼
▼Est 1,3; ř. výraz pův. ozn. večeři (hl. jídlo dne; J 12,2; 21,20), ale v NS často vyjadřuje hostinu (12,39; Zj 19,17)
pro své velmože, ▼
▼Zj 6,15; 18,23†
vojevůdce a přední muže ▼
▼Sk 13,50
z Galileje.
22Tu vešla ⌈dcera té Herodiady⌉, ▼
▼var.: jeho dcera Herodiada
zatančila a Herodovi i jeho spolustolovníkům se zalíbila. Král té dívce řekl: „Požádej ▼
▼srv. Ž 2,8; J 15,7
mě, oč chceš, a dám ti to.“
23A zapřísahal se jí: „O cokoliv bys mě požádala, to ti dám, až do polovice svého království.“ ▼
▼Est 5,3; [příslovečné vyjádření pro ochotu ke štědrosti, tj. volně: velké bohatství]
24I vyšla a řekla své matce: „Oč bych měla požádat?“ Ona řekla: „O hlavu Jana Křtitele!“ 25A hned spěšně vešla ke králi a požádala ho: „Chci, abys mi hned dal na míse hlavu Jana Křtitele!“ 26Král se velmi zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a spolustolovníkům ▼
▼Mt 22,10p
ji nechtěl odmítnout.
27Král hned poslal kata a nařídil přinést Janovu ▼
▼ř.: jeho
hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení,
28přinesl na míse jeho hlavu a dal ji té dívce a dívka ji dala své matce. 29Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho mrtvé tělo a uložili je do hrobu.

30

Návrat apoštolů; nasycení pěti tisíců

Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co činili ▼
▼L 9,10
i co učili.
31Řekl jim: „Pojďte vy sami stranou ▼
▼srv. 4,34 (soukromí)
na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ ▼
▼Ř 15,32
Mnozí totiž stále přicházeli a odcházeli, neměli ani čas se najíst.
32Odjeli ▼
▼//Mt 14,13—21
tedy v lodi do ústraní na opuštěné místo.
33Mnozí je uviděli odjíždět a poznali je; seběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je. ▼
▼var.: [a shromáždili se k němu]
34Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. ▼
▼Mt 9,36
A začal je učit ▼
▼4,1n; Mt uvádí, že je jako důsledek pohnutí uzdravoval, L obojí
mnohým věcem.
35Když už se připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a říkali: „Toto místo je opuštěné a je již pozdě. 36Propusť je, aby odešli do okolních statků a vesnic a nakoupili si něco k jídlu.“ 37On jim však odpověděl: „Vy jim dejte najíst!“ Řekli mu: „Když odejdeme a nakoupíme za dvě stě denárů ▼
▼Mt 18,28p
chleby, dáme jim najíst?“
38On jim řekl: „Kolik máte chlebů? Jděte [a] podívejte se.“ Když to zjistili, řekli: „Pět a dvě ryby.“ 39Nařídil jim, aby všechny usadili po skupinách na zelenou trávu. 40Uložili ▼
▼sloveso užívané pro stolování; 8,6; Mt 22,10p; L 11,37
se do řad po stu a ▼
▼lze rozumět také: sto řad po padesáti
 do řad po padesáti.
41Vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, ▼
▼7,34
požehnal a rozlámal chleby a dával [svým] učedníkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem.
42Všichni jedli a nasytili se. 43A sebrali plných dvanáct nůší úlomků chleba i ryb. 44Těch, kteří jedli [ty chleby], bylo pět tisíc mužů.

45

Ježíš kráčí po moři

A ▼
▼//Mt 14,22—32
 hned přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě, ▼
▼8,22; Mt 11,21p
než on propustí zástup.
46Rozloučil ▼
▼Sk 18,18; 2K 2,13
se s nimi a odešel na horu, aby se pomodlil. ▼
▼1,35; L 6,12
47A když nastal večer, loď [již] byla uprostřed moře a on sám na zemi. 48Uviděl je, jak se trápí při veslování, neboť vítr vál ▼
▼ř.: byl
proti nim. Okolo čtvrté noční hlídky ▼
▼Mt 14,25p
přicházel k nim kráčeje po moři a chtěl ⌈je minout⌉. ▼
▼n.: jít podél nich
49Když ho uviděli, jak kráčí po moři, pomysleli si, že to je přízrak, a vykřikli. 50Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On s nimi hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, ▼
▼Mt 14,27p
to jsem já, nebojte se!“
51A nastoupil k nim do lodi a vítr přestal. Byli ve svém nitru naprosto ohromeni [a divili se]. ▼
▼5,20
52Neboť nepochopili, co jim bylo ukázáno na těch chlebech, ▼
▼8,17—21
ale jejich srdce bylo ztvrdlé. ▼
▼3,5; 16,14

53

Mnozí nemocní uzdraveni

Když se přeplavili k zemi, přišli do Genezaretu ▼
▼Mt 14,34p
[a tam zakotvili].
54Jakmile vystoupili z lodi, hned jej lidé poznali. 55Oběhli celou tu krajinu a začali na lehátkách přinášet nemocné ▼
▼1,32
tam, kde slyšeli, že je.
56A kamkoli vcházel do vesnic nebo do měst nebo do statků, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň třásní jeho šatu, ▼
▼Mt 9,20
a všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdravováni.

Copyright information for CzeCSP