Mat 12 | CzeCSP | STEP | V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali trhat klasy a jíst.

‏ Matthew 12

Pán soboty

1 V ^{▼▼//Mk 2,23—28; L 6,1—5} ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali trhat klasy ^{▼▼Dt 23,26} a jíst. 2 Když [je] uviděli farizeové, řekli mu: „Hle, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu ^{▼▼v. 10; L 13,14; J 5,10; 7,23; 9,16} dělat nesmí.“ 3 On jim však řekl: „Nečetli ^{▼▼19,4; 21,16.42; 22,31; Mk 12,26; L 10,26} jste, co udělal David, když vyhladověl, on i ti, kdo byli s ním? 4 Jak vešel do Božího domu a jak snědli ^{▼▼var.: snědl; 1S 21,6} ⌈chleby předložení⌉, ^{▼▼ř. artoi tés protheseós, h. lechem happáním, dosl. 'chléb tváře'. Tyto chleby byly každou sobotu předkládány před B. tvář za 12 pokolení Izraele; viz Ex 25,30; Lv 24,5—9; He 9,2.} které nesměl jíst ani on ani ti, kdo byli s ním, ale jen kněží? 5 Anebo nečetli jste v Zákoně, že o sobotách kněží v chrámě porušují ^{▼▼ř.: znesvěcují; Iz 56,2; Ez 20,13} sobotu, ^{▼▼Nu 28,9; J 7,22n} a přece jsou bez viny? ^{▼▼v. 7†} 6 Pravím vám, že zde je někdo větší ^▼▼v. 41 než chrám. ^{▼▼2Pa 6,18} 7 Kdybyste věděli, co znamená: 'Milosrdenství chci, a ne oběť', ^{▼▼9,13; //Oz 6,6} neodsoudili byste nevinné. 8 Vždyť Syn člověka je pánem soboty.“

9 A ^{▼▼//Mk 3,1—6; L 6,6—11} když odtamtud odešel, přišel do jejich synagogy. 10 A hle, byl tam člověk, který měl odumřelou ^{▼▼ř.: uschlou} ruku. I otázali se ho: „Je dovoleno ^▼▼v. 2 v sobotu uzdravovat? ^{▼▼var.: uzdravit}“ To proto, aby jej obžalovali. ^{▼▼27,12; L 11,54; J 8,6} 11 On jim řekl: „⌈Kdyby měl někdo z vás ovci⌉ ^{▼▼ř.: Kdo bude z vás člověk, který bude mít jednu / jedinou ovci …} a ta by mu v sobotu spadla ^{▼▼Dt 22,4} do jámy, což by ji neuchopil a nevytáhl? ^{▼▼L 14,5; ř. egeirein — 'probouzet / vstávat / křísit / pozvedat'} 12 Oč je člověk cennější ^▼▼10,31 než ovce! Proto je dovoleno v sobotu ^{▼▼L 13,14} činit dobře.“ 13 Potom tomu člověku řekl: „Natáhni svou ruku.“ Natáhl ji, a byla zase v pořádku ^{▼▼Mk 8,25} a zdravá jako ta druhá. 14 Farizeové však vyšli a radili se ^{▼▼ř.: přijali radu; 22,15; 26,4; 27,1.7; 28,12; Sk 4,15} proti němu, jak by ho zahubili.

15 Ježíš to věděl ^{▼▼n.: se to dověděl / to poznal} a odešel odtamtud. A následovaly jej ⌈velké zástupy⌉ ^{▼▼var.: mnozí} a on je všechny uzdravil; ^▼▼4,23 16 a přísně ^{▼▼Mk 1,23} jim domluvil, aby ⌈nerozšiřovali pověst o něm⌉. ^{▼▼ř.: aby ho neučinili známým} 17 To proto, aby se naplnilo, ^▼▼1,22p co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: 18 'Hle, můj služebník, ^{▼▼Fp 2,6n} kterého jsem si vyvolil, ^{▼▼1Pt 2,4} můj milovaný, ^▼▼3,17 kterého si oblíbila má duše. Vložím na něho svého Ducha ^{▼▼L 4,18} a ohlásí soud národům. 19 Nebude se přít ani křičet, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas. 20 Nalomený rákos nedolomí a doutnající knot neuhasí, ^{▼▼J 4,4—42} dokud nepřivede právo ^{▼▼n.: soud / vládu (Boží); ř. krisis, h. mišpát} k vítězství. ^{▼▼LXX i h.: k pravdě} 21 A v jeho jméno budou národy skládat naději.' ^{▼▼//Iz 42,1-4; Ř 15,12}

Napomenutí farizeů

Tehdy k němu přivedli démonizovaného, který byl slepý a němý. ^▼▼9,32 Uzdravil ho, takže ten němý ^▼▼9,32 [a slepý] ^▼▼9,27 mluvil a viděl. 23 A všechny zástupy byly ohromeny a říkaly: ^{▼▼n.: začaly říkat} „Snad to není ten Syn Davidův?“ 24 Když to uslyšeli farizeové, řekli: „Ten člověk vyhání démony jen ⌈v moci⌉ ^{▼▼n.: skrze (srv. Mt 9,34p)} Belzebula, vládce démonů.“ ^▼▼//9,34 25 [Ježíš] však znal jejich myšlenky ^▼▼9,4 a řekl jim: „Každé ^{▼▼//Mk 3,23—30; L 11,17—22} království samo proti sobě rozdělené pustne a žádné město nebo dům sám proti sobě rozdělený neobstojí. 26 A vyhání–li Satan ^▼▼4,10 Satana, rozdělil se sám proti sobě. Jak tedy obstojí jeho království? 27 A vyháním–li já démony ⌈v moci⌉ ^{▼▼n.: skrze (srv. Mt 9,34p)} Belzebula, v čí moci je vyhánějí vaši synové? ^{▼▼Sk 19,13} Proto oni budou vašimi soudci. 28 Jestliže však já vyháním démony ⌈v moci⌉ ^{▼▼n.: skrze (srv. Mt 9,34p)} Ducha Božího, pak už k vám přišlo Boží království. ^{▼▼3,2p; 1J 3,8} 29 Nebo jak může někdo vejít do domu siláka a uloupit jeho majetek, ^{▼▼ř.: nádoby / nářadí; srv. Sk 9,15; Ř 9,21; 2K 4,7; 2Tm 2,20nn.} jestliže siláka nejdříve nespoutá? A teprve pak vyloupí jeho dům. 30 Kdo není se mnou, je proti mně, ^{▼▼Mk 9,40; //L 11,23} a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje. 31 Proto vám pravím: Každý hřích i rouhání ^{▼▼n.: zlé mluvení / urážky} bude ^{▼▼var.: [+ vám]} lidem odpuštěno, ale rouhání ^{▼▼n.: zlé mluvení / urážky} proti Duchu ^{▼▼var.: [+ lidem]} odpuštěno nebude. ^{▼▼1J 5,16} 32 A tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale tomu, kdo by promluvil proti Duchu Svatému, nebude odpuštěno ani v tomto věku, ^{▼▼13,22; Mk 10,30; L 20,34; Ř 12,2; 1K 1,20; Ga 1,4; Ef 1,21; 1Tm 6,17; Tt 2,12} ani v budoucím.“ ^{▼▼He 6,5}

Slova prozrazují charakter

„Vypěstujte ^{▼▼ř.: Učiňte} krásný strom, a jeho ovoce ^▼▼3,8 bude krásné, nebo vypěstujte ^{▼▼ř.: Učiňte} špatný strom, a jeho ovoce bude špatné. Vždyť strom se pozná podle ovoce. ^{▼▼Mt 7,15—20; L 6,43—45} 34 Plemeno zmijí, ^{▼▼3,7; 23,33} jak můžete mluvit dobré věci, když jste zlí? Vždyť ústa ^{▼▼Př 13,3} mluví z přebytku srdce. ^{▼▼//L 6,45; Ko 4,6} 35 Dobrý člověk z dobrého pokladu ^▼▼13,52 vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. 36 Pravím vám, že z každého neužitečného výroku, který lidé promluví, ^{▼▼Ju 1,15} vydají počet ^{▼▼ř.: slovo; L 16,2; Sk 19,40p; Ř 14,12; He 13,17; 1Pt 4,5} v den soudu. ^▼▼10,15! 37 Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“

Znamení proroka Jonáše

Tehdy mu někteří z učitelů Zákona ^▼▼9,3 a farizeů řekli: ^{▼▼ř.: odpověděli řka} „Učiteli, ^▼▼8,19p chceme od tebe uvidět znamení.“ ^{▼▼L 11,16; J 2,18; 6,30; 1K 1,22} 39 On ^{▼▼//L 11,29—32} jim však odpověděl: „Pokolení zlé a cizoložné ^▼▼16,4 vyhledává ^▼▼6,32p znamení, ale znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše. 40 Vždyť jako 'byl Jonáš v břiše velké ryby tři dny a tři noci', ^{▼▼Jon 1,17} tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. 41 Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání ^▼▼11,21 na Jonášovo kázání ^{▼▼n.: vyhlášení / zvěst (Ř 16,25); Jon 3,5}-- a hle, zde je někdo větší ^▼▼v. 6než Jonáš. 42 Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, protože přišla od končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost ^{▼▼1Kr 10,1—3; 2Pa 9,1—2} -- a hle, zde je někdo větší než Šalomoun.“

Nečistý duch se vrací

„Když ^{▼▼//L 11,24—26} pak nečistý duch vyjde od člověka, prochází bezvodými místy, hledaje odpočinutí, ale nenalézá. 44 Tehdy si říká: 'Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.' A když přijde, nalézá dům prázdný, zametený a vyzdobený. ^{▼▼n.: uklizený} 45 Potom jde a vezme s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám; vejdou a bydlí tam. A poslední věci onoho člověka se stávají horšími než ty první. Tak bude i s tímto zlým pokolením.“ ^{▼▼2Pt 2,20}

Ježíšova matka a bratři

Když ^{▼▼//Mk 3,31—35; L 8,19—21} ještě mluvil k zástupům, hle, venku stáli jeho matka ^{▼▼13,55; Mk 6,3; L 1,43; Sk 1,14} a bratři ^{▼▼Ga 1,19} a chtěli s ním mluvit. 47 [Kdosi mu řekl: „Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“] 48 On však tomu, kdo mu to říkal, ^{▼▼var.: řekl} odpověděl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“ 49 ⌈Ukázal rukou⌉ ^{▼▼ř.: Natáhl ruku} na své učedníky a řekl: „Hle, má matka a moji bratři. 50 Neboť každý, kdo činí vůli ^▼▼7,21 mého Otce v nebesích, to je můj bratr, ^▼▼28,10! má sestra i matka.“