2Cor 2 | CzeCSP | STEP | Rozhodl jsem se však, že k vám nepřijdu opět v zármutku.

‏ 2 Corinthians 2

Projev lásky tomu, kdo zarmoutil

1 Rozhodl ^{▼▼1K 2,2} jsem se však, že k vám nepřijdu ^{▼▼12,21; 1K 4,21} opět v zármutku. 2 Neboť jestliže já vás zarmucuji, ^▼▼7,8 kdo mi bude působit radost, ne–li ten, koho já zarmucuji? 3 A právě toto píšu, ^{▼▼ř.: jsem napsal} abych po svém příchodu neměl zármutek ^{▼▼L 22,45; J 16,21n; Fp 2,27} kvůli těm, kdo mi měli působit radost; jsem o vás všech přesvědčen, ^{▼▼10,7; Ř 8,38!; Ga 5,10} že moje radost je radostí vás všech. 4 Vždyť vám píšu ^{▼▼ř.: jsem napsal} ve velikém soužení, ^▼▼1,4! v sevření srdce a s mnohými slzami; ^{▼▼Jr 13,17; Sk 20,31; He 5,7} ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou ⌈k vám překypuji⌉. ^{▼▼n.: mám obzvláště k vám; ř.: mám více než hojně k vám}

5 Způsobil–li někdo zármutek, ^{▼▼1K 5,2n} nezpůsobil ho ^{▼▼ř.: Zarmoutil–li … nezarmoutil} jen mně, ale zčásti -- abych nepřeháněl ^{▼▼n.: nepřitěžoval} -- vám všem. 6 Takovému člověku stačí pokárání, ^{▼▼7,11; Př 12,1} kterého se mu dostalo od většiny z vás. 7 Takže mu raději naopak odpusťte ^{▼▼Ga 6,1; Ef 4,32} a povzbuďte ho, aby snad přemírou zármutku nebyl takový člověk pohlcen. 8 Vybízím vás tedy, abyste ho ujistili svou láskou. ^{▼▼Ga 5,13} 9 Proto vám také píšu, ^{▼▼ř.: jsem napsal} abych vás vyzkoušel a poznal, jste–li ⌈ve všem⌉ ^{▼▼ř.: ke všemu} poslušni. ^{▼▼7,15; 10,6} 10 Komu vy něco odpouštíte, ^{▼▼J 20,23} odpouštím i já. Neboť i já, cokoliv jsem odpustil -- měl–li jsem co odpustit -- učinil jsem to pro vás před ^{▼▼ř.: ve} tváří Kristovou, 11 abychom nebyli oklamáni od Satana; ^{▼▼11,14; Mk 1,13} vždyť jeho úmysly nám nejsou neznámy. ^{▼▼L 22,31}

12 Když jsem přišel do Troady ^{▼▼Sk 16,8} ⌈hlásat evangelium Kristovo⌉ ^{▼▼ř.: k evangeliu Kristovu} -- a ⌈naskytla se mi příležitost⌉ ^{▼▼ř.: dveře mi byly otevřeny; Sk 14,27} v Pánu --, 13 ⌈můj duch⌉ ^{▼▼ř.: ve svém duchu jsem …} neměl pokoje, protože jsem nenalezl svého bratra Tita; ^{▼▼7,6; 8,6; 12,18; Ga 2,1; Tt 1,4} rozloučil jsem se s nimi a odešel do Makedonie. ^{▼▼Ř 15,26}

14 Díky Bohu, ^{▼▼8,16; 9,15; Ř 6,17!} který nás stále ⌈vede v triumfálním průvodu ^{▼▼Ko 2,15} v Kristu⌉ ^{▼▼tzn. jako Kristovy zajatce ke zjevení jeho vítězství a jeho slávy} a zjevuje skrze nás na každém místě vůni ^{▼▼Pís 1,3; Ez 20,41; Ef 5,2; Fp 4,18} své známosti. ^{▼▼10,5; Fp 3,8} 15 Neboť jsme Kristovou libou vůní Bohu ⌈mezi těmi⌉, ^{▼▼n.: v těch} kteří jsou zachraňováni, ^{▼▼1K 1,18} i ⌈mezi těmi⌉, ^{▼▼n.: v těch} kteří jdou do záhuby. ^{▼▼4,3; Mt 7,13; 2Te 2,10} 16 Jedněm jsme vůní smrti ^{▼▼var.: ze smrti} ke smrti, druhým vůní života ^{▼▼var.: z života} k životu. Ale kdo je k tomu způsobilý? 17 Neboť nejsme jako mnozí, ^{▼▼var.: ostatní} kteří ^{▼▼hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]}kupčí s Božím slovem, ^▼▼4,2 nýbrž jako ti, kdo mluví z upřímnosti, ^▼▼1,12 jako ti, kdo mluví z Boha, ^{▼▼1Pt 4,11} tak mluvíme ^{▼▼4,13; 12,19; 1K 2,6.13} před Boží tváří v Kristu.