Act 23 | CzeCSP | STEP | Pavel upřel zrak na veleradu a řekl: „Muži bratři, až do tohoto dne žiji se zcela dobrým svědomím před Bohem .“

‏ Acts 23

1 Pavel upřel zrak na veleradu a řekl: „Muži bratři, až do tohoto dne žiji se zcela dobrým svědomím ^{▼▼24,16; Ř 9,1; 1Tm 1,5; 2Tm 1,3} před Bohem.“ 2 Velekněz Ananiáš ^{▼▼22,4p; 24,1; [Ananiáš byl veleknězem v letech 47—59. Byl zabit r. 66.]} však nařídil těm, kdo stáli u něho, aby ho udeřili přes ústa. ^{▼▼J 18,22} 3 Pavel mu řekl: „Tebe bude bít Bůh, ty obílená ^{▼▼Mt 23,27} stěno. Ty zde sedíš, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu ^{▼▼Dt 25,1n; J 7,51} poroučíš, abych byl bit?“ 4 Ti, kdo stáli poblíž, řekli: „Ty tupíš Božího velekněze?“ 5 Pavel řekl: „Nevěděl jsem, bratři, že je veleknězem. Vždyť je napsáno: 'Vládci svého lidu nebudeš zlořečit.' ^{▼▼Ex 22,27[28]}“

6 Protože Pavel věděl, ^{▼▼n.: Když si P. uvědomil,} že ve veleradě je jedna část ze saduceů ^▼▼4,1 a druhá z farizeů, ^▼▼5,34 začal volat: „Muži bratři, já jsem farizeus, ^{▼▼26,5; Fp 3,5} syn farizeů. Jsem souzen pro ⌈naději ^{▼▼24,15.21; 26,6; 28,20; Ř 5,2!} a vzkříšení ^{▼▼ř.: vstání; Mt 22,23} mrtvých⌉. ^{▼▼n.: pro naději ve vzkříšení mrtvých}“ 7 Když to řekl, nastala hádka mezi farizeji a saduceji a shromáždění ^{▼▼ř.: to množství} se rozdělilo. 8 Saduceové totiž říkají, že není vzkříšení, ^{▼▼ř.: vstání; Mt 22,23} ani ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}andělé ani ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}duchové, kdežto farizeové to všechno ^{▼▼ř.: obojí} vyznávají. 9 Nastal veliký křik a někteří učitelé Zákona ^{▼▼L 5,30} ze strany farizeů povstali a začali prudce namítat: „Nenacházíme na tomto člověku nic zlého. ^▼▼23,29 Co když k němu promluvil duch nebo anděl? ^{▼▼J 12,29; var.: + Nebojujme proti Bohu.}“ 10 Hádka se zvětšovala a velitel dostal strach, aby Pavla nerozsápali. Rozkázal vojákům, aby sešli dolů, vyrvali ho z jejich středu a odvedli do kasáren.

11 Následující noci ^{▼▼18,9; 27,23} se k němu postavil Pán a řekl: „Buď statečný! ^{▼▼var.: + Pavle} Jako jsi o mně svědčil v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě.“ ^▼▼19,21

Plán na zabití Pavla

Když nastal den, [někteří] Židé se spikli a zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí. ^▼▼9,23 13 Těch, kdo se takto spikli, bylo více než čtyřicet. 14 Ti přišli k velekněžím a starším a řekli: „Slavnostně jsme se zapřisáhli, že ničeho neokusíme, dokud Pavla nezabijeme. 15 Tak vy nyní spolu s veleradou ohlašte veliteli, aby ho k vám přivedl, že se chystáte jeho záležitost důkladněji vyšetřit. A my jsme připraveni zabít ho dříve, než se k vám přiblíží.“ 16 O tomto úkladu však uslyšel syn Pavlovy ⌈sestry. Přišel a vešel⌉ ^{▼▼n.: sestry, který (tam) přišel. Vešel …} do kasáren a oznámil to Pavlovi. 17 Pavel si zavolal jednoho ze setníků a řekl: „Tohoto mladíka zaveď k veliteli. Má mu co oznámit.“ 18 On ho tedy vzal s sebou, zavedl k veliteli a řekl: „Vězeň ^{▼▼28,17; Ef 3,1} Pavel si mě zavolal a požádal, abych tohoto mladíka zavedl k tobě, protože ti má něco říci.“ 19 Velitel ho vzal za ruku, odešel s ním stranou a vyptával se: „Co je to, co mi máš oznámit?“ 20 On řekl: „Židé se domluvili, ^{▼▼J 9,22} že tě požádají, abys zítra odvedl Pavla do velerady, jako by chtěli ^{▼▼var.: chtěla} něco v jeho případě důkladněji vyšetřit. 21 Ale ty jim nevěř, ^{▼▼ř.: Nedej se jimi přesvědčit} neboť více než čtyřicet mužů z nich na něho číhá; zapřisáhli se totiž, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí, a nyní jsou připraveni a čekají jen na tvůj souhlas. ^{▼▼ř.: příslib}“ 22 Velitel mladíka propustil a nařídil mu: „Nikomu nevyzraď, žes mi to ohlásil. ^{▼▼v. 15; Est 2,22}“

Pavel přemístěn do Cesareje

Pak zavolal dva ze svých setníků a řekl jim: „Připravte na devátou hodinu večer ^{▼▼ř.: na třetí hodinu noci} dvě stě vojáků, aby šli do Cesareje, ^▼▼8,40 také sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců. ^{▼▼[HL; vojenský termín nejistého významu]} 24 Ať připraví mezky, aby na ně posadili Pavla a bezpečně ho dopravili k místodržiteli ^{▼▼[tj. prokurátor či prefekt v Judsku, jako předtím Pilát (Mt 27,2) a Festus (24,27p)]} Félixovi. ^{▼▼[Císař Claudius ho ustanovil v r. 52. Nežli se stal vysokým vládním úředníkem, byl osvobozeným otrokem. Tacitus o něm napsal: „Liboval si v krutostech a požitcích. Vykonával moc tyrana se schopnostmi otroka.“ Oženil se postupně se třemi královnami; z nichž jedna byla Drusilla (24,24)]; 24,27p}“ 25 A napsal dopis tohoto znění: 26 „Klaudios Lysias zdraví ^{▼▼15,23; Jk 1,1} vznešeného ^{▼▼24,3; 26,25; srv. L 1,3†} místodržitele Félixe. 27 Tohoto muže se Židé zmocnili a chtěli ho zabít. Přišel jsem s vojskem a vytrhl jim ho, když jsem se dozvěděl, že je římský občan. ^{▼▼ř.: Říman; 22,26} 28 Chtěl jsem se dozvědět, z čeho jej obviňují, a proto jsem [ho] odvedl do jejich velerady. 29 Shledal jsem, že je obviňován kvůli sporným otázkám ^{▼▼18,15; 25,19; 26,3} jejich Zákona, ale ⌈že na něm není⌉ ^{▼▼ř.: nemaje …} žádná vina, za niž by zasluhoval smrt ^{▼▼25,5; 26,31; 28,18} nebo vězení. 30 Protože mi bylo oznámeno, že [Židé] proti tomuto muži chystají úklady, posílám ho hned k tobě. Také žalobcům jsem nařídil, aby to, co mají proti němu, řekli před tebou. [Buď zdráv.]“ ^▼▼15,29

31 Vojáci tedy, podle toho, jak jim bylo nařízeno, vzali Pavla a zavedli ho v noci do Antipatridy. ^{▼▼[Město asi 55 km SZ od Jeruzaléma (napůl cesty do Cesaree); přestavěl ho Herodes Veliký a pojmenoval podle svého otce]} 32 Druhého dne nechali jezdce s ním odjet a sami se vrátili do kasáren. 33 Jezdci přijeli do Cesareje, odevzdali dopis místodržiteli a postavili před něho i Pavla. 34 Přečetl dopis a zeptal se, ze které je provincie. Když se dověděl, že z Kilikie, ^▼▼21,39 35 řekl: „Vyslechnu tě, až přijdou také tvoji žalobci.“ A rozkázal, aby ho hlídali v Herodově paláci. ^{▼▼[Postaven Herodem jako královské sídlo, nyní byl užíván jako římské pretórium — místo úředních jednání císaře a sídlo osob přímo zodpovědných císaři; (srv. J 18,28; Fp 1,13)]}