Joh 12 | CzeCSP | STEP | Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde byl Lazar, [ten, který zemřel a] jehož Ježíš probudil z mrtvých.

‏ John 12

Marie pomazala Ježíše

1 Šest ^{▼▼//Mt 26,6—13} dní před velikonocemi ^{▼▼2,13; ř.: pascha (Mt 26,2p)} přišel Ježíš do Betanie, ^▼▼11,1 kde byl Lazar, [ten, který zemřel a] jehož Ježíš probudil z mrtvých. ^▼▼11,43 2 Připravili mu tam večeři. ^{▼▼Mk 6,21p} Marta je obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s ním stolovali. ^{▼▼Mt 22,10p} 3 Tu Marie vzala libru ^{▼▼římská l. = asi 327 g} velmi drahého pravého ^{▼▼n.: čistého} nardového oleje, ^▼▼11,2 pomazala Ježíšovi nohy a otřela mu je ^{▼▼ř.: nohy} svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje. 4 Juda [Šimonův], Iškariotský, ^▼▼6,71 jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, ^{▼▼ř.: vydávat
,} ^▼▼6,71 řekl: 5 „Proč nebyl tento olej prodán za tři sta denárů ^{▼▼Mt 18,28p} a ty dány chudým?“ ^{▼▼L 18,22} 6 To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici ^▼▼13,29 a bral z toho, co se do ní dávalo. ^▼▼L 8,3 7 Ježíš řekl: „Nech ji. ⌈Ať jej zachová⌉ ^{▼▼var.: Uchovala jej} ke dni mé přípravy k pohřbu. ^▼▼19,40 8 Vždyť chudé máte vždycky s sebou, ^{▼▼Dt 15,11} ale mne nemáte vždycky.“

9 Velký zástup ^▼▼6,2 Židů se dověděl, že tam je; a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také proto, aby uviděli Lazara, kterého probudil z mrtvých. 10 Velekněží se rozhodli, že zabijí i Lazara, 11 protože mnozí ^▼▼11,45 z Židů kvůli němu odcházeli a věřili ^{▼▼::v. 37; Sk 9,42; 18,8; Ga 2,16} v Ježíše.

Triumfální vjezd do Jeruzaléma

Nazítří ^{▼▼//Mt 21,4—9} uslyšel velký zástup lidí, kteří přišli na svátky, ^▼▼v. 1 že Ježíš přichází do Jeruzaléma. 13 Vzali palmové ^{▼▼[Zmiňuje se o nich pouze Jan. Musely být zřejmě z Jericha, protože palmy v Jeruzalémě nejsou obvyklé. Používaly se na oslavu vítězství (srv. Zj 7,9).]} ratolesti, vyšli mu vstříc a volali: „Hosanna, ^{▼▼Ž 118,25p—26} požehnaný, jenž přichází ve jménu Pána, ^{▼▼//Ž 118,25n} král Izraele.“ 14 Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je napsáno: 15 'Neboj se, dcero Siónská, hle, tvůj král přichází, sedě na oslátku.' ^{▼▼//Za 9,9} 16 Jeho učedníci si to nejprve neuvědomili, ^{▼▼Mk 9,32} ale když byl Ježíš oslaven, ^{▼▼v. 23; 7,39} tehdy si vzpomněli, ^▼▼2,22 že to bylo o něm napsáno a že mu to učinili. 17 Zástup, ^▼▼11,42 který s ním byl, když zavolal Lazara z hrobu a probudil ho z mrtvých, o tom vydával svědectví. 18 Proto mu také vyšel zástup naproti, neboť uslyšel, že učinil toto znamení. ^▼▼11,47 19 Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete. Hle, [celý] svět ^{▼▼Sk 17,6; 1J 2,2} jde ^{▼▼ř.: odešel} za ním!“

Řekové chtějí vidět Ježíše

Někteří z těch, kteří vystoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku ^▼▼v. 1 poklonili ^▼▼4,20! Bohu, byli Řekové. ^▼▼7,35 21 Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, ^▼▼1,44 a žádali ho: „Pane, chceme ^{▼▼Mt 12,38; Sk 17,20} vidět ^{▼▼L 19,3!} Ježíše!“ 22 Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip šli a řekli to Ježíšovi. 23 Ježíš jim řekl: „Přišla hodina, ^▼▼2,4 aby byl oslaven Syn člověka. 24 Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, ^{▼▼1K 15,36} zůstává samo. Zemře–li však, přináší mnohý užitek. 25 Kdo má rád svou duši, ^{▼▼Mt 10,39; 16,25} hubí ji; kdo nenávidí ^{▼▼L 14,26} svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému. 26 Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, ^▼▼8,12 a kde jsem já, ^{▼▼14,3; 17,24; 2K 5,8} tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí ^{▼▼1S 2,30} Otec.“

Syn člověka musí být vyvýšen

„Nyní je má duše ^{▼▼Mt 26,38} rozrušena. ^{▼▼Mt 2,3p} Co mám říci? 'Otče, ^{▼▼Mt 11,25} zachraň mne od této hodiny'? Vždyť proto jsem přišel ^{▼▼18,37; 1Tm 1,15} k této hodině. 28 Otče, oslav své jméno!“ Z nebe ⌈se ozval⌉ ^{▼▼ř.: přišel} hlas: ^{▼▼Mt 3,17} „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ 29 Zástup, který tam stál a uslyšel to, říkal: 'Zahřmělo.' Jiní říkali: 'Anděl ^{▼▼Sk 23,9} k němu promluvil.' 30 Ježíš řekl: „Ten hlas se neozval ^{▼▼ř.: nestal} kvůli mně, ale kvůli ^▼▼11,42 vám. 31 Nyní je soud ^▼▼3,19 nad tímto světem, nyní bude ⌈vládce tohoto světa⌉ ^{▼▼14,30; 16,11; srv. Ef 6,12} vyvržen ven. 32 A já, až budu vyvýšen ^▼▼3,14 ze země, přitáhnu ^▼▼6,44 všechny ^{▼▼var.: všechno} k sobě.“ 33 Těmito slovy naznačoval, jakou smrtí má ^{▼▼ř.: měl} zemřít. ^{▼▼18,32; 21,19} 34 Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, ^▼▼10,34 že Mesiáš ^▼▼1,20p zůstává ⌈na věčnost⌉. ^▼▼6,51p Jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je tento Syn člověka?“ 35 Ježíš jim tedy řekl: „Ještě krátký čas ^▼▼7,33 je světlo mezi ^{▼▼var.: s} vámi. Choďte, ^{▼▼Ef 5,8} dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma; kdo chodí ve tmě, ^{▼▼1J 1,6; 2,11} neví, kam jde. 36 Dokud máte světlo, věřte ^{▼▼10,38; 12,46; 14,1} v to světlo, abyste se stali syny světla.“ ^{▼▼L 16,8}

To Ježíš pověděl, odešel a skryl ^▼▼8,59 se před nimi. 37

Nevěra Židů

Ačkoli před nimi učinil taková znamení, nevěřili ^{▼▼::v. 42; 7,5} v něho; 38 ⌈a tak⌉ ^{▼▼ř.: aby} se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: 'Pane, kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla zjevena ^{▼▼17,6; Mt 16,17} Pánova paže? ^{▼▼ř.: rameno}' ^{▼▼Iz 53,1} 39 Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl: 40 'Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem neporozuměli, neobrátili se, a já je neuzdravil.' ^{▼▼//Iz 6,10} 41 To řekl Izaiáš, protože ^{▼▼var.: když} spatřil jeho slávu ^{▼▼11,40; Iz 6,1} a mluvil o něm. ^{▼▼L 24,27} 42 Přece však i mnozí ^▼▼12,11 z vůdců v něho uvěřili, ^▼▼7,31! ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ^▼▼9,22 ze synagogy. 43 Zamilovali si lidskou slávu ^▼▼5,41 víc než slávu Boží.

Ježíš mluví a jedná za Otce

Ježíš zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, kdo mne poslal. ^▼▼4,34 45 A kdo vidí mne, vidí toho, kdo mne poslal. 46 Já jsem přišel na svět jako světlo, ^▼▼1,4 aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. 47 A jestli někdo uslyší má slova, a nezachová ^{▼▼var.: neuvěří jim} je, já ho nesoudím. Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych svět zachránil. ^{▼▼3,17; 10,9; L 19,10} 48 Kdo mne odmítá a nepřijímá ^{▼▼::Sk 8,14} moje slova, má svého soudce. Slovo, které jsem pověděl, to ho bude soudit v poslední den. 49 Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal příkaz, co mám říci a co promluvit. 50 A vím, že jeho ^{▼▼ř.: to jeho} přikázání je věčný život. ^▼▼3,15! Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“