Mar 12 | CzeCSP | STEP | A začal k nim mluvit v podobenstvích. „ Jeden člověk vysadil vinici, obehnal zdí, vykopal jámu pro lis, vystavěl věž, pronajal ji vinařům a odcestoval.

‏ Mark 12

Podobenství o hospodáři a zlých vinařích

1 A ^{▼▼//Mt 21,33—46} začal k nim mluvit v podobenstvích. ^▼▼3,23 „Jeden člověk vysadil vinici, ^{▼▼Iz 5,1} obehnal zdí, vykopal jámu pro lis, vystavěl věž, pronajal ji vinařům a odcestoval. 2 V stanovený čas poslal k vinařům otroka, ^{▼▼Jr 35,15} aby převzal od vinařů díl z úrody vinice. 3 Chytili ho, zbili a poslali s prázdnou. 4 Znovu k nim poslal jiného otroka a toho zranili na hlavě a potupili. 5 Poslal jiného, toho zabili; poslal i mnoho dalších, z nichž některé bili, jiné zabíjeli. 6 Měl ještě jednoho, [svého] milovaného syna. Naposled k nim poslal jeho a říkal: '⌈Zastydí se před mým synem.⌉ ^{▼▼Mt 21,37p}' 7 Ti vinaři si však řekli: 'To je dědic. Pojďte, zabijme ho a dědictví bude naše.' 8 A chytili ho, zabili a vyhodili ho ven z vinice. 9 Co tedy učiní pán vinice? Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným. 10 Ani toto Písmo jste nečetli: 'Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, ten se stal hlavou úhlu. 11 Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích'? ^{▼▼//Ž 118,22n}“

12 Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupu. ^▼▼11,18 Poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim. I opustili ho a odešli. ^{▼▼Mt 22,22}

Daň císaři

Poslali ^{▼▼//Mt 22,15—22} k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. 14 Přišli a řekli mu: „Učiteli, víme, že jsi pravdivý a nedbáš na nikoho, neboť ⌈nebereš ohled na postavení člověka⌉, ^{▼▼Mt 22,16p} ale v ^{▼▼ř. epi +2p.; n.: na základě …; (srv. Mt 22,16 en)} pravdě učíš cestě Boží. Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne? Máme ji dát, či ji dát nemáme?“ 15 On však znal jejich přetvářku a řekl jim: „Proč mne zkoušíte? ^{▼▼n.: pokoušíte} Přineste mi denár, abych se podíval.“ 16 Oni jej přinesli a Ježíš jim řekl: „Čí je ten obraz a nápis?“ Oni mu řekli: „Císařův.“ 17 Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad ním ^{▼▼n.: nad tím} divili. ^▼▼5,20

Sedm bratrů a žena při vzkříšení

Přišli ^{▼▼//Mt 22,23—33} k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho: 19 „Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemře–li něčí bratr a zanechá ženu, ale nezanechá dítě, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka. ^{▼▼ř.: semeno — stejně ve vv. 20—22; Gn 38,8; Dt 25,5} 20 Bylo sedm bratrů. První si vzal ženu, zemřel a nezanechal potomka. 21 I druhý si ji vzal, zemřel a nezanechal potomka; a třetí stejně tak. 22 Těch sedm bratrů nezanechalo potomka; poslední ze všech zemřela i ta žena. 23 [Když vstanou] při vzkříšení z mrtvých, komu z nich ta žena bude patřit? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.“ 24 Ježíš jim říkal: „Nebloudíte právě proto, že neznáte Písma ani Boží moc? 25 Neboť když vstanou z mrtvých, nežení se ani se nevdávají, ale jsou jako andělé v nebesích. 26 O mrtvých pak, že vstávají, ^{▼▼Mt 16,21; 22,31} jste nečetli v Mojžíšově knize, jak mu 'u keře' Bůh řekl: 'Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův'? ^{▼▼//Ex 3,6.15n} 27 Není Bohem mrtvých, ale žijících. Velmi bloudíte!“

Největší přikázání

Tu ^{▼▼//Mt 22,34—40} přistoupil jeden z učitelů Zákona, který je uslyšel, jak se spolu dohadují. Když uviděl, že jim Ježíš dobře odpověděl, zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ 29 Ježíš odpověděl: „První je: 'Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, Pán jediný jest' 30 a 'budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly'. ^{▼▼//Dt 6,4n; Joz 22,5} 31 Druhé je toto: 'Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.' ^{▼▼//Lv 19,18} Není jiné přikázání větší než tato.“ 32 I řekl mu ten učitel Zákona: „Dobře, Učiteli, pravdivě jsi řekl, že je jediný a není jiného mimo něho ^{▼▼Dt 4,35; Iz 45,21} 33 a milovat ho z celého srdce, z celého porozumění, ^{▼▼L 2,47p} z celé síly a milovat bližního jako sebe je větší než všechny celopaly a oběti.“ ^{▼▼1S 15,22; Oz 6,6} 34 Když Ježíš uviděl, že odpověděl uváženě, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho již neodvažoval zeptat.

Čí syn je Kristus?

A ^{▼▼//Mt 22,41—46} když Ježíš odpověděl, začal vyučovat ^▼▼10,1 v chrámě: „Jak to, že učitelé Zákona říkají, že Kristus je syn Davidův? 36 Sám David řekl v Duchu Svatém: 'Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele ⌈za podnož tvých nohou⌉. ^{▼▼srv. Iz 66,1; var.: pod tvé nohy}' ^{▼▼//Ž 110,1} 37 Sám David ho nazývá Pánem; jakpak ^{▼▼ř.: odkud} je tedy jeho synem?“ A velký zástup ^{▼▼J 12,9} mu rád naslouchal.

38 Ve svém učení říkal: „Varujte se učitelů Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých rouchách a ⌈být pozdravováni⌉ ^{▼▼ř.: (chtějí) pozdravy} na tržištích 39 a chtějí přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách. ^▼▼6,21p 40 Vyjídají domy vdov a okázale se dlouho modlí; ti dostanou větší odsouzení.“

Dar chudé vdovy

[Ježíš] ^{▼▼//L 21,1—4} se posadil proti pokladnici a pozoroval, jak zástup vhazuje do pokladnice měděné mince. ^▼▼6,8 A mnozí bohatí vhazovali hodně. 42 A přišla jedna chudá vdova a vhodila do ní dvě lepta, což je kvadrans. ^{▼▼lepton i kvadrans (= 1/4 assu) — mince nepatrné hodnoty, nejmenší oběživo v Izraeli; L 12,59p} 43 Přivolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, že tato chudá vdova dala ^{▼▼ř.: vhodila /-i} víc než všichni ostatní, kteří vhazovali do pokladnice. 44 Všichni totiž dali ^{▼▼ř.: vhodila /-i} ze svého přebytku, tato však ze svého nedostatku dala ^{▼▼ř.: vhodila /-i} vše, co měla, ^{▼▼L 8,43; 2K 8,3} celé svoje živobytí.“