2Cor 3 | CzeCSP | STEP | To začínáme opět doporučovat sami sebe? Nebo snad potřebujeme, jako někteří, doporučující dopisy k vám nebo od vás?

‏ 2 Corinthians 3

Služebníci Nové smlouvy

1 To začínáme opět doporučovat ^{▼▼5,12; 10,12; 12,11} sami sebe? Nebo snad potřebujeme, jako někteří, doporučující dopisy ^{▼▼1K 16,3; Sk 18,27} k vám nebo od vás? 2 Vy ^{▼▼1K 9,2} jste naším dopisem, který je napsán v našich ^{▼▼var.: vašich} srdcích a který znají a čtou všichni lidé. ^{▼▼Ř 1,8} 3 Je přece zjevné, že jste dopisem Kristovým, vypůsobeným naší službou a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem živého Boha, ^{▼▼Mt 16,16} ne na kamenných ^{▼▼Ex 24,12} deskách, nýbrž na ⌈deskách lidských⌉ ^{▼▼ř.: masitých deskách} srdcí. ^{▼▼Př 3,3; 7,3; Jr 31,33}

4 Takovou pak máme skrze Krista důvěru ^{▼▼Ef 3,12} k Bohu: 5 Ne sami ze sebe se pokládáme ^{▼▼Ř 4,4} za způsobilé, jako bychom měli něco sami ze sebe, ale naše způsobilost ^▼▼2,16 je z Boha. ^{▼▼4,7; 1K 15,10} 6 On nás také učinil způsobilými k tomu, abychom byli služebníky ^{▼▼1K 3,5} Nové smlouvy, ^{▼▼Jr 31,31; L 22,20} ne litery, ^{▼▼Ř 2,29; 7,6} nýbrž Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje. ^{▼▼J 6,63}

Poklad v hliněných nádobách

Jestliže se služba smrti ^{▼▼Ř 7,5} vyrytá literami do kamenů udála v takové slávě, že synové Izraele nemohli pohledět Mojžíšovi do tváře kvůli slávě jeho obličeje, která pomíjela, ^{▼▼Ex 34,29—35} 8 jak by nebyla mnohem slavnější služba Ducha? 9 Neboť jestliže byla sláva ^{▼▼He 12,18—21} v službě odsouzení, ^{▼▼Dt 27,26} mnohem více oplývá slávou služba spravedlnosti. ^{▼▼Ř 1,17; 3,21} 10 Neboť vskutku to, co v tomto případě mělo slávu, již nemá slávu vzhledem k této vše převyšující slávě. ^{▼▼Ag 2,3.7—9} 11 Neboť jestliže skrze slávu přišlo už to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává.

12 Když tedy máme takovou naději, ^{▼▼Sk 24,15!} počínáme si zcela otevřeně. ^{▼▼n.: směle; 7,4; Mk 8,32; Ef 6,19; Fp 1,20} 13 Ne jako Mojžíš, který si dával na tvář závoj, ^{▼▼n.: zastření (1K 11,10)} aby synové Izraele nehleděli na konec ^{▼▼n.: k cíli} toho, co pomíjí. 14 Avšak jejich myšlení ^▼▼4,4 otupělo. ^{▼▼Ř 11,7} Až do dnešního [dne] zůstává při čtení ^{▼▼Sk 13,15} Staré ^{▼▼::v. 6} smlouvy tentýž závoj neodkrytý, ^{▼▼n.: a není odhalován} protože pomíjí jen v Kristu. 15 Ale až dodnes, kdykoli se předčítá Mojžíš, ^{▼▼L 24,27} leží závoj na jejich srdci. 16 Kdykoli se však člověk obrátí k Pánu, je závoj odstraněn. 17 Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, ^{▼▼tzn. Boží / Hospodinův} [tam] je svoboda. ^{▼▼Ga 5,13} 18 A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu ^{▼▼4,6; L 2,9; J 17,22; Sk 7,55} jako v zrcadle, jsme proměňováni ^{▼▼Ř 12,2} v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.