Job 42 | CzeCSP | STEP | Nato Jób Hospodinu odpověděl. Řekl:

‏ Job 42

Jób pokořen a uspokojen

1 Nato Jób Hospodinu odpověděl. Řekl: 2 Vím, ^{▼▼pf.; K: poznal jsi} že dokážeš cokoliv a žádný plán ^{▼▼21,27; Jr 23,20; n.: rozvaha; Př 2,11} pro tebe ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}není nemožný. ^{▼▼Gn 11,6; 18,14; Mt 19,26} 3 Kdo že je tento člověk, který bez rozmyslu ^{▼▼h.: poznání} zakrývá radu? ^▼▼38,2 Jistě, povídal jsem o něčem, co nikdy nepochopím. Ve srovnání se mnou jsou to ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}obdivuhodné věci a nemohu je ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}poznat. 4 Řekl jsi: ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}Nyní slyš, já promluvím. ⌈Zeptám se tě a ty mě pouč.⌉ ^▼▼38,3 5 Slyšel jsem tě jen z doslechu, ^{▼▼h.: podle slyšení ucha / jak ucho doslechne; Ž 18,45} a nyní tě vidělo mé oko. 6 Proto odvolávám, ^{▼▼h.: zavrhnu} ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}lituji toho v prachu a popelu. ^▼▼30,19

7 I stalo se poté, co Hospodin k Jóbovi promluvil tato slova, že řekl ^{▼▼h.: + Hospodin} Elífazovi Témanskému: ^▼▼2,11 Proti tobě a proti oběma tvým přátelům vzplanul můj hněv, ^{▼▼Ex 4,14; Nu 12,9; Abk 3,8} protože jste o ^{▼▼h.: ke} mně nemluvili správně ^{▼▼n.: prověřenou / zajištěnou / pravdivou řečí; od slovesa „být pevný“} jako můj otrok ^{▼▼Dt 34,5p} Jób. 8 Nuže vezměte si ^{▼▼n.: k sobě} sedm ^{▼▼Nu 23,1; 1Pa 15,26; 2Pa 29,21; Ez 45,23} býčků a sedm beranů a jděte k mému otroku Jóbovi, ^{▼▼Pozn. 88 v tabulce na str. 1499}přinesete za sebe zápalnou oběť ^▼▼1,5 a můj otrok Jób se za vás bude modlit. ^{▼▼Gn 20,17} Neboť na něho jistě budu brát ohled, ^{▼▼h.: pozvednu jeho tváře; 13,8; 2Kr 3,14} abych s vámi ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}nenaložil podle vašeho bláznovství, že jste o mně nemluvili správně jako můj otrok Jób. 9 Tak Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský šli a ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}zachovali se podle toho, jak k nim Hospodin promluvil. A Hospodin bral ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}ohled na Jóba. 10 Hospodin tehdy ^{▼▼Pozn. 87 v tabulce na str. 1499}změnil ^{▼▼Jr 29,14p} Jóbův úděl, když se k němu modlil za své přátele. A ke všemu, co Jób měl, Hospodin dvojnásobně přidal. 11 Také všichni jeho bratři ^▼▼19,13 a všechny jeho sestry a všichni, kdo ho ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}předtím znali, k němu přišli, jedli s ním v jeho domě chléb, projevovali mu účast ^▼▼2,11 a utěšovali jej po všem tom neštěstí, ^{▼▼1Pa 7,23; h.: zlu} které na něho Hospodin přivedl. Dali mu ^{▼▼Pozn. 66 v tabulce na str. 1499}každý jednu kesítu ^{▼▼Gn 33,19} a ^{▼▼h.: + každý} jeden zlatý kroužek. ^{▼▼Gn 24,22}

12 Hospodin tehdy požehnal Jóbův konec ^{▼▼8,7; Dt 8,16; ::Př 5,4; Am 8,10; Jk 5,11} více než jeho počátek. Jób ^{▼▼Pozn. 64 v tabulce na str. 1499}měl čtrnáct tisíc kusů bravu a šest tisíc velbloudů, tisíc spřežení skotu a tisíc oslic. 13 Dále ^{▼▼Pozn. 64 v tabulce na str. 1499}měl sedm ^{▼▼[Slovo je tu tvarováno zvláštním způsobem. Někteří vykladači se domnívají, že to znamená 2×7, tedy čtrnáct synů.]} synů a tři dcery. 14 První dal ^{▼▼h.: volal / nazval} jméno Jemíma, ^{▼▼tj. Holubička} druhé jméno Kesía ^{▼▼tj. Skořice / Skořicová vůně} a třetí jméno Keren–ha–púk. ^{▼▼tj. Roh s líčidlem} 15 V celé zemi se ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}nenašly ženy tak krásné ^{▼▼Est 2,7} jako Jóbovy dcery. ^{▼▼m., mužský rod}Jejich otec ^{▼▼m., mužský rod}jim dal dědictví mezi ^{▼▼m., mužský rod}jejich bratry.

16 Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny a syny svých synů po čtyři generace. 17 I zemřel Jób starý a sytý dnů. ^{▼▼Gn 25,8}