Gen 27 | CzeCSP | STEP | Když Izák zestárl a zeslábl mu zrak, takže neviděl, stalo se, že zavolal svého staršího syna Ezaua a řekl mu: Můj synu. Odpověděl mu: Zde jsem.

‏ Genesis 27

Jákob získává Izákovo požehnání

1 Když Izák zestárl a zeslábl ^{▼▼Dt 34,7; Jb 17,7} mu zrak, takže neviděl, ^{▼▼48,10; 1S 3,2} stalo se, že zavolal svého staršího ^{▼▼h.: většího} syna Ezaua a řekl mu: Můj synu. ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}Odpověděl mu: ^{▼▼Pozn. 63 v tabulce na str. 1499}Zde jsem. 2 A řekl: Hle, jsem starý a neznám den své smrti. 3 Nuže ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}nyní vezmi svou výstroj, ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}toulec a ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}luk, vyjdi na pole a ulov mi nějakou zvěřinu. ^▼▼25,28 4 Pak mi ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}připrav lahůdku, jakou miluji, a ^{▼▼Pozn. 52 v tabulce na str. 1499}přines mi ji k jídlu, ^{▼▼h.: a budu jíst} abych ti požehnal, ^{▼▼h.: aby tě požehnala má duše; [Formulace ukazuje, že nejde o nějaké formální požehnání, ale že se ho má účastnit celou svou bytostí. Stejnou skutečnost potvrzuje i obřadné jídlo.]} dříve než zemřu.

5 Rebeka však poslouchala, když Izák mluvil se svým synem Ezauem. Ezau ^{▼▼Pozn. 65 v tabulce na str. 1499}odešel na pole, aby ulovil zvěřinu, kterou by ^{▼▼Pozn. 52 v tabulce na str. 1499}přinesl, 6 a Rebeka ^▼▼25,28 řekla svému synu Jákobovi: ^{▼▼Pozn. 63 v tabulce na str. 1499}Zrovna jsem poslouchala tvého otce, když mluvil s tvým bratrem Ezauem a říkal: 7 ^{▼▼Pozn. 52 v tabulce na str. 1499}Přines mi zvěřinu a ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}připrav mi k jídlu lahůdku, abych ti ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před Hospodinem požehnal, dříve ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}než zemřu. 8 Nyní ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}synu, uposlechni ^{▼▼Pozn. 86 v tabulce na str. 1499}mne v tom, co ti přikazuji. 9 ^{▼▼Pozn. 65 v tabulce na str. 1499}Běž ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}teď ke stádu, přines mi odtamtud dvě pěkná ^{▼▼h.: dobrá} kůzlata a já z nich tvému otci ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}připravím lahůdku, jakou ^{▼▼perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]}miluje. 10 Pak ji ^{▼▼Pozn. 52 v tabulce na str. 1499}odneseš ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}otci k jídlu, aby ti požehnal, dříve ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}než zemře. 11 Jákob své matce Rebece ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}odpověděl: Jenže můj bratr Ezau je chlupatý ^{▼▼Pozn. 66 v tabulce na str. 1499}člověk a já hladký. 12 Třeba si na mne ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}otec sáhne a budu mu připadat ^{▼▼h.: v jeho očích; 19,14; 29,20} jako ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}posměvač; ^{▼▼n : bude … že si z něho střílím; 2Pa 36,16†} pak na sebe uvedu prokletí, a ne požehnání. 13 ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}Matka mu řekla: Tvé prokletí ať padne na mě, ^{▼▼srv. Mt 27,25} ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}synu. Jen ^{▼▼Pozn. 86 v tabulce na str. 1499}mne poslechni a jdi mi je přinést. 14 Tak šel, vzal je a ^{▼▼Pozn. 52 v tabulce na str. 1499}přinesl své matce. ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}Matka ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}připravila lahůdku, jakou jeho otec miloval. 15 Rebeka pak vzala šaty svého staršího syna Ezaua, nejdražší, jaké měla doma, a oblékla je svému mladšímu synu Jákobovi 16 a kůže z kůzlat mu připevnila ^{▼▼h.: oblékla} na ruce a na hladký ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}krk. 17 Pak dala ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}připravenou lahůdku a chléb do ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}rukou svého syna Jákoba.

18 On vstoupil ke svému otci a řekl: ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}Otče. ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}Odpověděl: ^{▼▼Pozn. 63 v tabulce na str. 1499}Zde jsem. Který jsi, můj synu? 19 A Jákob řekl svému otci: Já jsem Ezau, tvůj prvorozený. Udělal jsem, jak jsi mi řekl. ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}Teď vstaň, posaď se a pojez z mé zvěřiny, abys ^{▼▼h.: aby mi tvá duše …; srv. v. 4} mi požehnal. 20 Izák však svému synu řekl: Co to, žes tak rychle něco našel, ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}synu? Jákob ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}odpověděl: Protože mi ^{▼▼h.: před mou tváří} to dopřál Hospodin, tvůj ^{▼▼srv. 28,20} Bůh. 21 Izák řekl Jákobovi: Pojď ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}přece blíž, ať na tebe ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}synu sáhnu, jsi–li ty můj syn Ezau nebo ne. 22 Tedy Jákob přistoupil ke svému otci Izákovi, ten na něho sáhl a řekl: Ten hlas je hlas Jákobův, ale ruce jsou ruce Ezauovy. 23 Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra Ezaua, a požehnal mu. 24 Ještě se ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}zeptal: Ty jsi skutečně ^{▼▼dle SP} můj syn Ezau? ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}Odpověděl: Jsem. 25 I řekl: Předlož mi to, ať pojím z úlovku svého syna, abych ti ^{▼▼v. 4p; v. 19} požehnal. Předložil mu to a on jedl a ^{▼▼Pozn. 52 v tabulce na str. 1499}přinesl mu víno a on pil. 26 Potom mu jeho otec Izák řekl: Nuže přistup, ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}synu, a polib ^{▼▼1S 10,1; 2S 19,40; 1Kr 19,20; Mt 26,48n} mě. 27 I přistoupil a políbil ho. Izák ucítil vůni ^{▼▼8,21; Oz 14,7} jeho šatů ^▼▼v. 15 a požehnal mu ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}slovy:

Hle, vůně mého syna je jako vůně pole, které požehnal Hospodin. 28 Bůh ti dá ^{▼▼n.: dej (/ Ať ti Bůh dá)} z rosy ^{▼▼::v. 39; Dt 33,13; Za 8,12} nebes i ze žírnosti ^{▼▼h.: tučnosti; v. 39†; 45,18v; Ž 36,8v} země, také hojnost obilí ^{▼▼Ž 65,10; Jl 2,19} a nového vína. ^{▼▼Dt 7,13; 11,14} 29 ⌈ ^{▼▼Pozn. 89 v tabulce na str. 1499}Národy ti budou sloužit a lidé se ti budou klanět, staň se pánem ^{▼▼srv. 25,23} svým bratrům ^{▼▼n.: příbuzným} a budou se ti klanět synové⌉ ^{▼▼n.: Ať ti národy slouží a lidé se ti klanějí, … a ať se ti klanějí synové} tvé matky. Ti, kteří tě proklínají, jsou ^{▼▼n.: ať jsou} prokletí a ti, kteří ti žehnají, jsou ^{▼▼n.: ať jsou} požehnaní.

30 Jakmile Izák Jákobovi ^{▼▼n.: Jákoba} přestal žehnat, jen ^{▼▼infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]}co Jákob ^{▼▼Pozn. 67 v tabulce na str. 1499}odešel ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}od svého otce Izáka, stalo se, že jeho bratr Ezau přišel z ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}lovu. 31 A také on ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}připravil lahůdku, ^{▼▼Pozn. 52 v tabulce na str. 1499}přinesl svému otci a řekl mu: ^{▼▼h.: svému otci} Kéž můj otec vstane a pojí z úlovku svého syna, abys ^{▼▼v. 19p} mi požehnal. 32 Jeho otec Izák mu řekl: Kdo jsi? ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}Odpověděl: Já jsem tvůj syn Ezau, tvůj prvorozený. 33 Izák ⌈se strašně roztřásl ^{▼▼n.: vyděsil}⌉ ^{▼▼h.: se roztřásl třesením velikým až příliš; [h. popisuje nadmíru dramatické rozrušení — srv. 1S 11,15; Pl 5,22; Jon 1,10; 4,6]} a řekl: Kdo to tedy byl, kdo ulovil zvěřinu a ^{▼▼Pozn. 52 v tabulce na str. 1499}přinesl mi? Pojedl jsem ze všeho dříve, než jsi přišel, a požehnal jsem mu. A bude požehnaný. ^{▼▼Nu 23,20}

34 Když Ezau uslyšel slova svého otce, dal se do hrozného a hořkého křiku ^{▼▼h.: + až příliš} a řekl svému otci: Požehnej mně, také mně, ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}otče! 35 On ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}odpověděl: Tvůj bratr lstivě přišel a zmocnil se tvého požehnání. 36 Ezau řekl: Ne nadarmo má jméno Jákob, ^▼▼25,26p vždyť mě již dvakrát podrazil! Zmocnil se mého prvorozenství, a hle, teď se zmocnil mého požehnání! A ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}zeptal se: Copak jsi už pro mne nezachoval požehnání? 37 Izák Ezauovi odpověděl: Hle, ustanovil jsem ho tvým pánem. Všechny jeho bratry ^{▼▼n.: příbuzné; v. 29} jsem mu dal za otroky. I obilím a novým vínem jsem ho zaopatřil. Co tedy mám učinit pro tebe, můj synu? 38 Ezau řekl svému otci: Cožpak máš jen to jedno požehnání, ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}otče? Požehnej mně, také mně, ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}otče! A Ezau ⌈pozvedl ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}hlas a rozplakal se.⌉ ^{▼▼n : se hlasitě rozplakal; 29,11; Rt 1,9; 1S 11,4; 24,17; He 12,17}

39 Jeho otec Izák mu pak odpověděl: Hle, tvé sídlo bude bez žírnosti ^{▼▼::v. 28} země a bez nebeské rosy shůry. 40 Budeš živ ze ^{▼▼h.: na …; srv. Dt 8,3 (chlebem)} svého meče, ale svému bratru budeš sloužit. Když se budeš toulat, ^{▼▼n.: se budeš chtít vyprostit; $ — význam nejistý!} strhneš jeho jho ze své šíje.

41 Pro to požehnání, kterým mu ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}otec požehnal, Ezau na Jákoba zanevřel. Ezau si pro ^{▼▼h.: ve svém srdci; [musel však tato slova vyslovit nebo o tom někomu říci, když se o tom dověděla Rebeka]} sebe řekl: Blíží ^{▼▼Dt 31,14} se dny smutku ^{▼▼n.: smutečních obřadů; 2S 11,27} pro mého otce, ^{▼▼50,2—4; Dt 34,8} pak zabiji svého bratra Jákoba. 42 Rebece byla oznámena slova jejího staršího syna Ezaua. ⌈Dala si zavolat⌉ ^{▼▼h.: Poslala a zavolala; 31,4; 41,8; Ex 9,27} svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: Hle, tvůj bratr Ezau ⌈ti chystá pomstu a chce tě zabít.⌉ ^{▼▼n.: se vůči tobě utěšuje tím, že tě zabije} 43 Nuže, ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}synu, poslechni ^{▼▼Pozn. 86 v tabulce na str. 1499}mě a vstaň, ^▼▼19,14n uteč k mému bratru Lábanovi ^▼▼24,29 do Cháranu ^▼▼12,4 44 a ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}zůstaň u něj nějakou ^{▼▼Pozn. 70 v tabulce na str. 1499}dobu, ^▼▼31,38 dokud ^{▼▼Pozn. 87 v tabulce na str. 1499}neustoupí hněv tvého bratra. 45 Až se hněv tvého bratra od tebe odvrátí a zapomene, co jsi mu provedl, pošlu ^{▼▼n.: vzkážu ti} pro tebe a vezmu tě odtamtud. ^{▼▼Pozn. 74 v tabulce na str. 1499}Proč bych měla ztratit vás oba v jediném dni?

46 Potom Rebeka řekla Izákovi: Jsem znechucená ^{▼▼Lv 20,23} ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}životem ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}kvůli Chetejkám. ^{▼▼23,3; 26,34!} Jestli si Jákob vezme ženu z dcer této země, Chetejku jako jsou tyto, ^{▼▼Pozn. 74 v tabulce na str. 1499}nač je mi život?